Druhá búrská válka

Druhá búrská válka, vedená od 11. října 1899 do 31. května 1902 mezi Britským impériem a dvěma búrskými republikami (Jihoafrickou republikou a Oranžským svobodným státem), patří k nejnákladnějším konfliktům v britských dějinách. Britská vláda za ni zaplatila 210 milionů liber a nasadila celkem 448 435 vojáků. Válka je zároveň spojena s jednou z nejkontroverznějších kapitol britské koloniální správy: sítí koncentračních táborů, v nichž zemřelo 28 000 Búrů, převážně žen a dětí.

Základní údaje

Země: Jihoafrická republika
Typ události: válka
Začátek: 11. 10. 1899
Konec: 31. 5. 1902
Místo: Jihoafrická republika
Účastníci: Britské impérium; Oranžský svobodný stát; Transvaalská republika; Robert Cecil

Příčiny a jiskra konfliktu

Bezprostřední příčinou války byl objev zlatonosných ložisek na Witwatersrandu v roce 1886. Zlato přilákalo do Jihoafrické republiky vlnu zahraničních migrantů, nazývaných Uitlandery, jejichž práva transvaálská vláda systematicky omezovala: cizinci mohli získat volební právo teprve po čtrnácti letech pobytu v zemi. Británie hájila jejich zájmy a žádala rovnoprávnost; búrské republiky odmítly ustoupit a 11. října 1899 první zahájily nepřátelské akce.

Válka je uváděna pod několika názvy — anglicky jako Anglo-Boer War nebo South African War, v afrikánštině pak jako Tweede Vryheidsoorlog, tedy Druhá válka za nezávislost. Každé z těchto pojmenování odráží jiný pohled na totéž střetnutí.

Průběh války: od obléhání k partyzánskému boji

V první fázi konfliktu vtrhly búrské jednotky do Kapské kolonie a Natalu a obklíčily tři britská města: Kimberley, Mafeking a Ladysmith. Obléhání začalo v říjnu 1899 a potrvalo až do ledna 1900. Nejdéle vydrželo Mafeking: obléhání zahájené 16. října 1899 trvalo 217 dní a skončilo 17. května 1900; bojové ztráty na obou stranách dohromady dosáhly 463 mužů.

Britové mezitím procházeli hlubokými velitelskými otřesy. Po sérii porážek, označované jako Černý týden (prosinec 1899), byl generál Redvers Buller odvolán z funkce vrchního velitele. Nahradil ho lord Roberts, který dorazil do Kapského Města 10. ledna 1900 s lordem Kitchenerem jako náčelníkem štábu. Oba zahájili rozsáhlou ofenzivu, která postupně zlomila organizovanou búrskou obranu.

Po zhroucení konvenčního odporu přešli Búrové na partyzánský způsob boje. Aby britská armáda omezila pohyb búrských komand, vybudovala síť více než 8 000 blokházů propojených ostnatým drátem, pokrývající 6 000 km železničních tratí. Síť střežilo 50 000 britských vojáků a 16 000 Afričanů.

Spálená země a koncentrační tábory

Klíčovým nástrojem britské strategie se stala politika spálené země. Lord Roberts ji formálně zahájil 16. června 1900; lord Kitchener ji poté vystupňoval. Výsledkem bylo zničení přibližně 30 000 búrských usedlostí a více než 40 měst.

K ustájení obyvatelstva vysídleného z vypálených farem zřídili Britové 46 koncentračních táborů. V roce 1902 se v nich nacházelo 117 000 búrských žen a dětí a 119 000 černých Afričanů v oddělených táborech. Celkem v britských koncentračních táborech zahynulo 28 000 Búrů, přičemž zhruba polovina tohoto počtu černých Afričanů zemřela v oddělených zařízeních.

Podmínky v táborech vyšly na světlo díky britské humanitární aktivistce Emily Hobhouseové, která přijela do Bloemfonteinu 24. ledna 1901. V červnu 1901 zveřejnila zprávu líčící katastrofální poměry v táborech. Publikace vyvolala v Británii celonárodní skandál a přinutila vládu k veřejné obhajobě svého postupu.

Lidé a zvířata: cena v číslech

Britské impérium nasadilo do války celkem 448 435 důstojníků a vojáků. Celkové britské a imperiální ztráty přesáhly 120 000 mužů, z nichž 22 000 zahynulo; dvě třetiny mrtvých podlehly nemocem, nikoli ranám v boji.

Válka si vyžádala rovněž obrovské ztráty na zvířatech: zahynulo 350 000 koní a 50 000 mul, jejichž výkon byl nezbytný pro zásobování britských jednotek na rozlehlém jihoafrickém území.

Finanční náklady na britské straně dosáhly 210 milionů liber, což v moderní hodnotě odpovídá více než 25 miliardám liber.

Málo známé tváře konfliktu

V říjnu 1899 sestavil Mahatma Gandhi Indický sanitní sbor v Natalu (Natal Indian Ambulance Corps), složený ze 1 100 mužů — 300 svobodných Indů a 800 smluvních dělníků. Sbor sloužil jako nosičský a záchranný oddíl pro britské vojsko. Gandhi osobně působil v bitvě u Spion Kopu.

Téhož střetnutí u Spion Kopu byl přítomen i Winston Churchill, tehdy válečný zpravodaj listu London Morning Post. Churchill zaznamenal počínání Gándhího Indického sanitního sboru a byl podle dostupných zpráv jeho výkony ohromén.

Vereenigingská smlouva

Válku ukončila Vereenigingská smlouva, podepsaná 31. května 1902 v Melrose House v Pretorii. Búrské republiky přijaly britskou svrchovanost. Smlouva jim výměnou přiznala právo používat afrikánštinu ve školách a u soudů a zavázala britskou vládu vyplatit odškodné 3 miliony liber za škody způsobené na búrských farmách.

O osm let později, v roce 1910, naplnila Británie příslib samosprávy: Transvaal a Oranžský svobodný stát se spolu s Kapskou kolonií a Natalem sloučily do Jihoafrické unie, nového dominia Britského impéria.

Zajímavosti

Během Černého týdne v prosinci 1899 utrpěli Britové v jediné bitvě u Colenso 1 137 ztrát, zatímco Búrům způsobili pouze 38. Tento nepoměr otřásl viktoriánskou veřejností zvyklou na imperiální vítězství. (historyofwar.org)
Když britský velvyslanec v Německu protestoval před druhou světovou válkou proti nacistickým koncentračním táborům, Hermann Göring ho podle dostupných zpráv umlčel tím, že vytáhl encyklopedii označující Británii za první národ, který koncentrační tábory použil — právě za búrské války. (scientiamilitaria.journals.ac.za)
Válka patřila k prvním konfliktům, při nichž vznikl masový vlastenecký suvenýrový průmysl: podobizny vojáků a generálů zdobily vše od krabiček zápalek po porcelánové hrnky. (worldhistory.org)
Winston Churchill, tehdy válečný zpravodaj listu London Morning Post, byl přítomen bitvě u Spion Kopu a zaznamenal výkony Gándhího Indického sanitního sboru. Podle dostupných zpráv byl tím, co viděl, ohromen. (livehistoryindia.com)

Zdroje údajů

Údaje aktualizovány: 2026-11-02