Bitva u Palásí – Cena dějin

Bitva u Palásí, svedená 23. června 1757 u Palashi v Bengálsku, byla střetem, po němž Britská východoindická společnost ovládla Bengal, Bihar a Urísu a položila základ britského koloniálního panství v Indii. Společnost nasadila do pole přibližně 950 evropských vojáků, 2 100 indických sepojů a topazů, 60 námořníků a 100 dělostřelců; proti nim stála armáda navába Siráddžuddauly čítající přibližně 35 000 pěšáků, 15 000 jezdců a 53 děl. Výsledek bitvy nerozhodlo přečíslení, ale dohodnutá zrada klíčové části velení na straně navába. Za touto zradou stála pavučina tajných smluv i bankovní konspirace, jejíž aktéři se tím podepsali pod politický přelom, jehož důsledky se projevovaly v Indii ještě po staletí.

Základní údaje

Země: Indie
Typ události: bitva
Datum: 23. 6. 1757
Místo: Palásí
Účastníci: Království Velké Británie

Příčiny střetu

Bezprostřední příčiny bitvy se hromadily od roku 1756. Britská východoindická společnost bez povolení opevňovala Fort William v Kalkatě, její obchodní zástupci masivně zneužívali bezcelní obchodní výsady zvané dastaks a společnost odmítla navábovi vydat Krišnu Dáse, syna Rádž Ballabha, jehož naváb Siráddžuddaula požadoval zpět.

20. června 1756 Siráddžuddaula dobyl Fort William a britské zajatce uvěznil v kobce o rozměrech 14 × 18 stop (4,3 × 5,5 metru), jež vstoupila do dějin pod názvem Černá díra v Kalkatě. Z vězňů zahynulo dehydratací a udušením 123 lidí. Tato událost se stala pro Brity silným propagandistickým argumentem pro odvetnou výpravu.

Robert Clive a admirál Charles Watson dobyli Kalkatu zpět pro Východoindickou společnost v lednu 1757. 9. února 1757 byla podepsána Alinagharská smlouva obnovující obchodní výsady společnosti. V březnu 1757 Clive podnikl preventivní útok na francouzskou osadu Čandrnagor a vyřadil tak zbývající francouzskou vojenskou přítomnost v Bengálsku ještě před hlavní srážkou.

Spiknutí a tajné smlouvy

Klíčovým nástrojem vítězství nebyla děla, ale diplomacie za zavřenými dveřmi. 10. června 1757 podepsal Mír Džafar se Společností tajnou smlouvu, v níž se zavázal ponechat své síly nečinnými. Clive přitom na jednom ze souvisejících smluvních dokumentů padělal podpis admirála Watsona, protože Watson odmítl podepsat listinu postavenou na podvodu.

Bankéřská rodina Džagat Šéth sehrála v konspiraci ústřední roli: její kapitál, úvěrové sítě a odmítnutí financovat Siráddžuddaulův odpor byly předpokladem celého spiknutí. Bez finanční páky Džagat Šéthů by ani konspirace, ani její výsledky nebyly možné.

Průběh bitvy 23. června 1757

Britské seskupení stálo naproti přibližně 35 000 pěšákům, 15 000 jezdcům a 53 kusům dělostřelectva kalibru 18, 24 a 32 liber na straně navába. Dělostřelectvo navábovy strany obsluhovala menší francouzská jednotka pod velením St Fraise.

V průběhu boje Mír Džafar se svou jízdou splnil závazek ze smlouvy: do akce nevstoupil. Navábova dělostřelba nedosahovala britských pozic a britské dělostřelectvo zasáhlo a zabilo jednoho z mála navábových věrných velitelů, Mír Madana. Po ztrátě Mír Madana se navábův odpor rozpadl.

Siráddžuddaula uprchl z bojiště na velbloudu. Byl dopaden a 2. července 1757 popraven Mohamamdem Alí Begem jednajícím na rozkaz Miranův, syna Mír Džafara, v paláci Namak Haram Deorhi v Muršidabádu.

Bezprostřední důsledky

29. června 1757 Clive dosadil Mír Džafara v Muršidabádu jako nového navába Bengálska, Biharu a Urísy. Šlo o prvního britského loutkového vládce v Indii.

Z navábovy pokladny Clive získal pro Společnost přibližně 2,5 milionu liber šterlinků a pro sebe osobně 234 000 liber šterlinků. Kromě toho obdržel džagír, pozemkové panství s roční nájemní hodnotou 30 000 liber šterlinků.

Clive byl jmenován guvernérem Bengálska a tuto funkci zastával ve dvou funkčních obdobích: 1758–1760 a 1764–1767. V březnu 1762 mu byl udělen irský šlechtický titul a stal se baronem Clivem z Palásí.

Formalizace britské moci: Diwání roku 1765

Politický přelom z roku 1757 dostal formální právní podobu až po bitvě u Buxaru (1764). V roce 1765 mughalský císař Šáh Álam II. udělil Východoindické společnosti diwání, tedy právo vybírat daně v Bengálsku, Biharu a nominálně v Uríse. To, co Palásí zahájil politicky, tím bylo dotvrzeno správně a finančně.

Místo bitvy a připomínka

Bojiště leží v distriktu Nadia v Západním Bengálsku a je chráněno Archeologickým průzkumem Indie. Na místě stojí svatyně, obelisky a památníky padlým generálům a vojákům armády Siráddžuddauly.

V roce 1957, při 200. výročí bitvy, byl na bojišti vztyčen Palásijský monument.

Odkaz a historické spory

Ve viktoriánské éře byly Clivovi postaveny pamětní sochy v Londýně i v Kalkatě a britské školní učebnice zařadily bitvu u Palásí mezi kanonické mezníky imperiálních dějin.

Historici a badatelé debatu o bitvě neuzavřeli. Její odkaz je provázán se širšími diskusemi o kolonialismu, hospodářském vykořisťování a indickém boji za nezávislost. Rodina Džagat Šéth, která celou konspiraci financovala, nakonec během jedné generace zkrachovala: jakmile Společnost upevnila moc, indické bankéře nepotřebovala.

Zajímavosti

Robert Clive si z navábovy pokladny osobně odnesl 234 000 liber šterlinků. Pro srovnání: průměrnému britskému šlechticovi tehdy stačilo na pohodlný život roční příjmů pouhých 800 liber. (newworldencyclopedia.org)
Rodina Džagat Šéth, která financovala konspiraci u Palásí a svým úvěrem umožnila pád Siráddžuddauly, zkrachovala během jediné generace. Jakmile Východoindická společnost ovládla Bengal, indické bankéře jednoduše přestala potřebovat. (dev.to)
Clive padělal podpis admirála Watsona na tajné smlouvě s Mír Džafarem, protože Watson odmítl podepsat dokument postavený na podvodu. Spiknutí, které změnilo podobu Bengálska, tak stálo zčásti na falzifikátu. (translate.google.com)
Kobka zvaná Černá díra v Kalkatě, která posloužila jako propagandistická záminka pro Clivovu výpravu, měřila pouhých 18 × 14 stop a 20. června 1756 v ní bylo podle dobových zpráv vězněno 146 britských zajatců. Moderní historici přesné počty obětí zpochybňují. (ebsco.com)

Zdroje údajů

Údaje aktualizovány: 2026-11-02