Arthur Kronfeld (9. ledna 1886, Berlín – 16. října 1941, Moskva) byl německý psychiatr, psychoterapeut a psycholog, jehož odborná dráha překlenula výmarskou republiku, nacistické Německo i stalinský Sovětský svaz. Vědecký svět jej zná jako jednoho ze tří spoluzakladatelů Institut für Sexualwissenschaft (Institut pro vědu o pohlavním životě) v Berlíně, prvního sexologického ústavu na světě, a jako muže, který do sovětské psychiatrie zavedl inzulínovou kómovou terapii schizofrenie. Za svůj život sepsal více než 200 odborných statí, osm knih a patnáct kratších monografií, přesto po jeho smrti v říjnu 1941 nevyšel jediný nekrolog.
Základní údaje
- Narození: 9. 1. 1886
- Místo narození: Berlín
- Úmrtí: 16. 10. 1941
- Místo úmrtí: Moskva
- Země: Německá říše; Sovětský svaz
- Povolání: psychiatr; psychoterapeut; vysokoškolský učitel; psycholog
- Obor: psychiatrie
- Působiště: Humboldtova univerzita
- Vzdělání: Univerzita Heidelberg
Mládí a vzdělání
Kronfeld se narodil 9. ledna 1886 v Berlíně jako nejstarší syn židovského advokáta a jeho ženy; měl tři mladší sourozence. Po maturitě na berlínském Sophiengymnasiu zahájil roku 1904 studium medicíny na universitách v Jeně, Mnichově, Berlíně a Heidelbergu. Doktorát medicíny získal v roce 1909 v Heidelbergu pod vedením psychiatra Franze Nissla.
K lékařskému titulu přidal roku 1912 ještě doktorát filozofie na universitě v Gießenu, kde obhájil disertaci z experimentální psychologie pod vedením Augusta Messera. Ve stejném roce vydal práci Über die psychologischen Theorien Freuds und verwandte Anschauungen (O psychologických teoriích Freuda a příbuzných názorech) u nakladatele Engelmanna v Lipsku; kritická analýza psychoanalýzy mu získala mezinárodní uznání.
Praxe, válka a Listopadová revoluce
Od roku 1913 působil Kronfeld v berlínském Dalldorfském psychiatrickém ústavu, kde pod vedením neurologa Huga Liepmanna se zabýval výzkumem afázie. Při první světové válce sloužil jako polní lékař, zejména ve Francii u Verdunu. Po zranění střepinou byl přesunut do záložní vojenské nemocnice ve Freiburgu im Breisgau.
Konec války přinesl Kronfeldovi nečekanou politickou roli: při Listopadové revoluci roku 1918 zastával post mluvčího a předního delegáta Freiburské rady vojáků.
Institut pro vědu o pohlavním životě a výmarská éra
6. července 1919 spoluzaložil Kronfeld spolu s Magnusem Hirschfeldem a Friedrichem Wertheimem Institut für Sexualwissenschaft v Berlíně, první sexologický ústav na světě. V ústavu vedl oddělení pro psychosexuální poruchy a byl jediným lékařem na stálém platu; vědecká pověst instituce byla podle dobových dokladů z velké části závislá na jeho práci.
Roku 1922 byl Kronfeld zvolen do správní rady Wissenschaftlich-humanitäres Komitee (Vědecko-humanitárního výboru), Hirschfeldovy organizace za práva homosexuálů. Od roku 1930 působil jako spolueditor (Schriftleiter) časopisu Zentralblatt für Psychotherapie, jednoho z předních psychoterapeutických periodik výmarské éry.
Roku 1931 byl jmenován prvním mimořádným profesorem psychiatrie na německé universitě se specifickým pověřením pro psychoterapii. Tuto pozici získal po přestupu k protestantismu.
Nacistické pronásledování a emigrace
Od roku 1933 byli Židé v Německu postupně vylučováni z výuky. Kronfelda se zákaz přednášení dotkl konkrétně v únoru 1935; nacistické úřady mu následně zneplatnily jak lékařskou licenci, tak doktorský titul.
V roce 1935 emigroval do Švýcarska, kde mu byl odepřen azyl a byl vyzván k vycestování. Na základě žádosti mu bylo v roce 1936 přiznáno výzkumné profesorství v Moskvě, kam záhy odcestoval.
Moskevské roky a vědecký přínos sovětské psychiatrii
Od roku 1936 působil Kronfeld jako profesor v Moskvě na Gannushkinově neuropsychiatrickém výzkumném ústavu, kde se později stal ředitelem oddělení pro experimentální patologii a terapii psychóz. Do sovětské psychiatrie zavedl inzulínovou kómovou terapii schizofrenie: výsledky testování na 120 pacientech referoval na Druhém celosvazovém sjezdu neurologů a psychiatrů v prosinci 1936. Roku 1937 mu bylo spolu s manželkou Lydií uděleno sovětské občanství.
V sovětské psychiatrické literatuře je Kronfeld považován za jednoho z klasiků sovětské psychiatrie. Odborná literatura ho současně popisuje jako „snad nejvýraznějšího teoretika psychologické psychiatrie“ meziválečného období, jehož pojetí intencionality se však setkávalo s trvalými výhradami ze strany současníků i pozdějších psychiatrů.
V roce 1941 sepsal pamflet Degenerates in Power (Degeneráti u moci), v němž formuloval psychiatrické diagnózy Hitlera a jeho spolupracovníků, a účastnil se antifašistického vysílání moskevského rozhlasu.
Smrt a okolnosti posledního dne
15. října 1941, když německá vojska postupovala na Moskvu, se Arthur Kronfeld a jeho manželka Lydia otrávili předávkováním veronalu. Vědecká literatura zaznamenává doloženou kontroverzi, zda k činu dohnala Kronfelda hrůza z nacistického postupu, nebo strach ze stalinského teroru. Zemřel 16. října 1941 v Moskvě.
Zajímavosti
- Kronfeldův vědecký odkaz čítá více než 200 odborných statí, osm knih a patnáct kratších monografií. Přesto po jeho smrti v říjnu 1941 nevyšel jediný nekrolog. (sgipt.org)
- Kronfeld byl členem neofríské filozofické školy soustředěné v Göttingenu kolem Leonharda Nelsona. Mezi jeho spolučleny patřili nositel Nobelovy ceny Otto Meyerhoff a teolog Rudolf Otto. (muse.jhu.edu)
- Výsledky inzulínové kómové terapie na 120 pacientech Kronfeld referoval v prosinci 1936 v Moskvě. Do roku 1940 metodu přijalo nejméně 60 ze 144 sovětských psychiatrických nemocnic, a to na základě jeho závěrů. (dokumen.pub)
- Za svého působení v Institutu pro vědu o pohlavním životě vypracoval Kronfeld znalecké posudky v několika závažných soudních procesech týkajících se sexuálních trestných činů ve výmarském Německu, čímž přivedl psychiatrickou vědu přímo do soudní síně. (gedenkort.charite.de)
- V raném období kariéry přispíval Kronfeld básněmi do expresionistických literárních časopisů, čímž ukazoval uměleckou stránku své osobnosti souběžně s vědeckou prací. (magnus-hirschfeld.de)
Zdroje údajů
- Wikidata
- magnus-hirschfeld.de
- gedenkort.charite.de
- archiv.hkw.de
- hirschfeld.in-berlin.de
- sgipt.org
- dokumen.pub
- muse.jhu.edu
Údaje aktualizovány: 2026-10-27