Horace Wilson byl britský úředník, který se z vedoucí pozice na ministerstvu práce vypracoval až na post šéfa státní služby a stálého tajemníka ministerstva financí. Narodil se 23. srpna 1882 v Bournemouthu a ve stejném městě 19. května 1972 zemřel. Veřejně nejviditelnější roli sehrál koncem září 1938, kdy jako osobní vyslanec premiéra Nevilla Chamberlaina odletěl za Adolfem Hitlerem oznámit odmítnutí jeho požadavků na anexi Sudet britským kabinetem, Francií a Československem. Jeden labouristický kritik později označil Wilsonovu moc za větší, než jakou měl od dob kardinála Wolseyho „téměř kdokoli“.
Základní údaje
- Narození: 23. 8. 1882
- Místo narození: Bournemouth
- Úmrtí: 19. 5. 1972
- Místo úmrtí: Bournemouth
- Povolání: státní úředník
- Vzdělání: Londýnská škola ekonomie
- Ocenění: komandér Řádu britského impéria; velkokříž Řádu lázně; rytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří; rytíř komandér Řádu lázně
Vzdělání a cesta úřednickým aparátem
Horace Wilson studoval na London School of Economics and Political Science, kde si při zaměstnání, formou dálkového studia, udělal titul B.Sc. (Econ).
Od roku 1921 do roku 1930 zastával post stálého tajemníka ministerstva práce. V letech 1930 až 1939 pak působil jako hlavní vládní poradce pro průmysl. Za svou práci byl v roce 1920 vyznamenán Řádem lázně (Companion of the Order of the Bath) a v roce 1924 mu bylo uděleno rytířství. K dalším vyznamenáním, která v průběhu kariéry obdržel, patřily Řád britského impéria ve stupni Commander, Řád lázně ve stupni Knight Grand Cross, Řád svatého Michala a svatého Jiří ve stupni Knight Grand Cross a Řád lázně ve stupni Knight Commander.
Po boku premiérů
V červnu 1935 byl Wilson přidělen k ministerstvu financí ke zvláštní službě u premiéra a prvního lorda pokladu. V letech 1935 až 1937 sloužil po boku premiéra Stanleyho Baldwina. Po Baldwinově odchodu pokračoval ve zvláštní službě u Nevilla Chamberlaina, a to od roku 1937 do roku 1940. Po tuto dobu měl k dispozici vlastní místnost na Downing Street 10, tedy přímo v sídle premiéra.
R. A. Butler, který Wilsona dobře znal jako parlamentní náměstek na ministerstvu zahraničí, o něm v létě 1939 prohlásil, že je „Burleighem dnešní doby“. Toto přirovnání ukazuje, jak velký vliv mu současníci v premiérově okolí přisuzovali.
Mnichov 1938
Koncem září 1938, těsně před uzavřením Mnichovské dohody, vyslal Chamberlain Wilsona jako svého emisara přímo za Hitlerem. Wilsonovým úkolem bylo sdělit Hitlerovi, že jeho požadavky na anexi Sudet odmítl britský kabinet, Francie i Československo. Šlo o přímé poselství od britské vlády německému kancléři v nejkritičtější fázi jednání před podpisem mnichovské dohody.
Šéf státní služby a konflikt s Churchillem
Na jaře 1939 byl Wilson jmenován stálým tajemníkem ministerstva financí a stanul v čele státní služby. Formálně se jeho jmenování tajemníkem ministerstva financí stalo účinným 1. listopadu 1939.
Winston Churchill považoval Wilsona za appeasera, kterého je třeba vyloučit z vlivu na zahraniční politiku, a zvažoval jeho odvolání. Od tohoto kroku ho ale odradil Kingsley Wood, tehdejší kancléř pokladu. Wilson tak mohl na ministerstvu financí zůstat až do dosažení běžného věku odchodu do důchodu v roce 1942, kdy jeho úřednická kariéra po více než dvou dekádách ve vrcholných funkcích státní správy skončila.
Zdroje údajů
Údaje aktualizovány: 2026-11-04