Robert Cocking – Cena dějin

Robert Cocking (1776–1837) byl londýnský akvarelista a amatérský vynálezce, jehož jméno se zapsalo do dějin letectví. Aparát se za několik sekund obrátil naruby, rozpadl se a Cocking zahynul.

Základní údaje

Narození: 1776
Místo narození: Londýn
Úmrtí: 24. 7. 1837
Místo úmrtí: Londýn
Země: Spojené království Velké Británie a Irska; Království Velké Británie
Povolání: vynálezce; malíř

Akvarelista s vášní pro vědu

Cocking celý život pracoval jako profesionální akvarelista se specializací na krajiny a květinové motivy v Londýně. Aby uživil manželku a dvě starší příbuzné, s nimiž sdílel dům v jižním Londýně mezi Kenningtonem a Stockwellem, kreslil kromě zakázek i vzory kvítků na obaly kosmetických přípravků. Soukromé hodiny kreslení dával řadě žáků; jedním z nich byl chlapec, který se později stal Robertem Morleym, přítelem Charlese Dickense, jak to dokládají Dickensovy Household Words, svazek 4, strana 97.

Cocking prý svůj dům naplnil vlastními kresbami balonů, a Morley o tom napsal: „kreslil balony, protože je miloval.“ Tato fascinace vzdušnými stroji ho provázela po celý produktivní život a nakonec ho přivedla ke smrtelnému pokusu.

Podnět: Garnerinův skok v září 1802

V září 1802 byl Cocking přítomen historickému okamžiku: André-Jacques Garnerin provedl v Anglii svůj první seskok padákem. Cocking byl znepokojen nebezpečnými výkyvy Garnerinova deštníkovitého padáku a začal přemýšlet, jak konstrukci zlepšit. Impulz k přesnějšímu řešení mu dal článek sira Georgeho Cayleyho On Aerial Navigation, vydaný v letech 1809 až 1810, v němž Cayley argumentoval, že kónický tvar padáku by měl být stabilnější než deštníkový.

Zájem nebyl jen koníčkový: již v srpnu 1814 Cocking přečetl před londýnskou Society of Arts pojednání o padácích navrhující změnu jejich tvaru a konstrukce, za což obdržel medaili. Ve stejném roce přednášel o padácích také před City Philosophical Society. Aeronautické ambice si tedy ověřoval na půdě uznávaných institucí více než dvě desetiletí před osudným testem.

Konstrukce obráceného kužele

Cocking strávil mnoho let vývojem svého vylepšeného padáku. Výsledná konstrukce tvarově připomínala — jeho vlastními slovy — „obrácené stínítko čtecí lampy.“ Kužel o obvodu 107 stop (32,61 m) byl spojen třemi obručemi; pod ním visel proutěný košík pro cestujícího. Rám byl vyroben z cínu a potažen nejjemnějším irským plátnem. Nejširší poloměr padáku dosahoval přibližně 17 stop, tedy průměr okolo 34 stop.

Před ostrým testem Cocking zhotovil několik zmenšených modelů, které zkoušel na Hampstead Heath a u Monumentu, kde model v měřítku 1:12 sestoupil „bezchybně.“ Před konečným pokusem absolvoval i dva předchozí balónové výlety: jeden s panem Sadlerem a druhý 27. září 1836 s Charlesem Greenem, aby získal zkušenosti s výškovými lety.

Veřejně byl padák prezentován jako vážící 223 liber, avšak důkazy předložené u následného vyšetřování ukázaly, že musel vážit přes 400 liber bez Cockingovy vlastní hmotnosti 177 liber. Cocking při výpočtech sestupu zásadně opomněl zahrnout hmotnost samotného padáku — chyba, která se ukázala být osudovou.

Michael Faraday a varování před pokusem

Faraday mu odpověděl, že bez podrobných výpočtů nedokáže bezpečnost posoudit. Po nehodě pak Faraday napsal do novin, že byl 24. července 1837 ve Vauxhall Gardens přítomen a již dříve si všiml slabosti konstrukce padáku.

Podobně se zachoval pan Gye, jeden z majitelů Vauxhall Gardens, kteří museli se startem souhlasit: Gye se Cockingovi pokoušel celý pokus rozmluvit.

Výstup a katastrofa 24. července 1837

V 7:35 večer Cocking vystoupal z Vauxhall Gardens ve svém košíku, jenž visel pod padákem, a ten zase pod košíkem balonu Royal Nassau pilotovaného Greenem a Spencerem. Cocking plánoval dosáhnout výšky 8 000 stop (2 440 m); kombinovaná hmotnost balonu, padáku a tří mužů však výstup zpomalila. Ve výšce 5 000 stop (1 500 m) nad Greenwich Green sdělil Cockingovi, že větší výšky nelze dosáhnout, má-li seskok proběhnout za denního světla. Cocking se z této výšky odpoutal.

Seskok zpočátku probíhal rovnoměrně, ale po několika sekundách se celý aparát obrátil naruby a začal se řítit dolů se stoupající rychlostí. Padák se rozpadl a přibližně ve výšce 60 až 90 metrů se košík oddělil od zbytků plachty. Po Cockingově uvolnění vystřelil Nassau tak prudce vzhůru, že Green se Spencerem byli oslepeni unikajícím plynem; když se vzpamatovali, tlakoměr ukázal odhadovanou výšku 23 384 stop a přistáli u Offhamu v Kentu.

Právní důsledky: deodand a smrt jako mediální událost

Vyšetřování proběhlo v hospodě Tiger’s Head v Lee Green, kde bylo Cockingovo tělo vystaveno. Správce pohostinství Thomas Sears za vstup k mrtvole vybíral šest pencí od osoby, což koronář veřejně pokáral. Porota vydala verdikt, že Cockingův padák „se podílel na jeho smrti, a proto se takovýto padák stává deodandem a propadá královně.“ Deodand byl starobylý anglický právní institut, podle nějž neživý předmět shledaný vinným ze způsobení lidské smrti propadl Koruně; tento institut byl zrušen v roce 1846, takže Cockingův případ patří k posledním pozoruhodným aplikacím tohoto středověkého práva.

The Lancet zveřejnil podrobnosti pitvy a označil Cockingův padák jako „sebevražedný stroj.“ Časopis The Mirror otiskl na titulní straně vydání z 29. července 1837 ilustraci výstupu Vauxhallského balonu s Cockingovým padákem; podle Victoria and Albert Museum je na rytině Cocking zachycen, jak z košíku smekáním klobouku zdraví dav. Národní muzeum letectví a kosmonautiky ve Washingtonu uchovává i reklamní leták z Grand Day Fete, jenž Cockingův seskok propagoval jako „mimořádnou novinku.“

Na místě havárie lupiči odcizili zbytky padáku i Cockingovy osobní věci: peněženku, hodinky, šňupací tabatěrku, sklo na čtení, boty, čepici a knoflíky z kabátu. Nehoda zanechala Cockingovu rodinu téměř bez prostředků; krátce po vyšetřování otiskly The Times dopis hledající pro vdovu veřejnou podporu.

Příčiny selhání a hodnocení

Počáteční veřejné odsouzení dopadlo na sira Georgeho Cayleyho, jehož teze o kónickém padáku Cockinga inspirovaly. Šetření však stanovilo skutečné příčiny: nadměrná hmotnost padáku a jeho chatrná konstrukce, zejména slabé šití spojující plátno s obručemi. Cocking navíc hmotnost padáku vůbec nezahrnul do výpočtů dynamiky sestupu.

Historik aeronautiky John Edmund Hodgson Cockinga označil za „oběť samých nebezpečí, která se s vroucím, avšak nevědeckým nadšením amatéra tak dlouho snažil překonat,“ a zároveň dodal, že vedle fatálních chyb Cocking projevil „nezištnou oddanost myšlence — až do smrti — příznačnou pro mnohem větší průkopníky.“ Cocking je pohřben na starém hřbitově St Margaret’s Lee na Belmont Hill, v těsném sousedství hrobu Astronoma Královského sira Edmunda Halleyho.

Science Museum Group v Londýně vede Cockinga ve svých záznamech pod trojicí povolání: umělec, parašutista a vědec. Portrét Cockinga ve věku 61 let, nakreslený Louisou Corbarrou podle skici J. B. Beechina, uchovává Národní muzeum letectví a kosmonautiky ve Washingtonu; litografie byla vytištěna C. Hullmandelem. Muzeum dějin vědy v Oxfordu pak spravuje tři litografie vydané přibližně roku 1837 nakladatelem G. Tregear na 96 Cheapside v Londýně, zachycující tři fáze osudného sestupu.

Zajímavosti

Rám padáku byl vyroben z cínu a potažen nejjemnějším irským plátnem; konstrukce měla obvod 107 stop. Celková hmotnost včetně Cockinga samotného dosahovala přibližně 400 liber. (lorrieanne.com)
Cockingův dům v jižním Londýně byl prý plný jeho vlastních kreseb balonů. Po jeho smrti byly prodány a žák Robert Morley o tom napsal: „kreslil balony, protože je miloval.“ (vauxhallhistory.org)
Science Photo Library popisuje Cockingův portrét titulkem „amatérský umělec a vynálezce padáku“ — potomstvo ho tak řadí stejnou měrou mezi výtvarníky i aeronauty. (sciencephoto.com)
Poté co Cocking uvolnil padák ve výšce 5 000 stop, vystřelil Nassau tak prudce vzhůru, že Green se Spencerem byli oslepeni unikajícím plynem. Když se vzpamatovali, tlakoměr ukázal odhadovanou výšku 23 384 stop a přistáli u Offhamu v Kentu — tedy daleko výše, než byl Cockingův zamýšlený dosah 8 000 stop. (phenomena.org.uk)
V srpnu 1814, plných 23 let před osudným seskokem, Cocking formálně představil svůj padákový návrh Society of Arts a obdržel za něj medaili — jeho aeronautická práce tak získala oficiální uznání dlouho před katastrofickým testem. (gutenberg.org)
Porota vyšetřování vynesla verdikt, jímž Cockingův padák prohlásila za deodand podle středověkého anglického práva — neživý předmět shledaný vinným ze způsobení smrti, propadající Koruně. Jde o jeden z posledních pozoruhodných případů tohoto prastarého institutu, než byl v roce 1846 zrušen. (thomas-morris.uk)
Barevná litografická podobizna Cockinga uchovávaná Národním muzeem letectví a kosmonautiky ve Washingtonu byla nakreslena podle skici „v držení vdovy“ a vytištěna C. Hullmandelem — jde o jeden z mála obrazových pramenů vycházejících přímo z Cockingovy domácnosti. (airandspace.si.edu)

Zdroje údajů

Údaje aktualizovány: 2026-10-28