Woolf Barnato – Cena dějin

Woolf Barnato (27. září 1895 – 27. července 1948) byl britský finančník, závodní řidič a kriketista, jehož jméno je nerozlučně spojeno s automobilkou Bentley a závodem 24 hodin Le Mans. Jako jediný řidič v historii tohoto závodu vstoupil do startovního pole třikrát a třikrát zvítězil – jeho poměr výher ke startům zůstává bezkonkurenční. W. O. Bentley ho označil za „nejlepšího řidiče, jakého kdy měli, a nejlepšího britského řidiče své doby“, přičemž vyzdvihl, že nikdy neudělal chybu a vždy plnil rozkazy.

Základní údaje

Narození: 27. 9. 1895
Místo narození: Spencer House
Úmrtí: 27. 7. 1948
Místo úmrtí: Marylebone
Země: Spojené království
Povolání: hráč kriketu; automobilový závodník; byznysmen
Vzdělání: Trinity College; Charterhouse School

Původ a mládí

Woolf Barnato se narodil 27. září 1895 ve Spencer House jako nejmladší syn Barneyho Barnata, takzvaného „Randlorda“ – podnikatele, který zbohatl na těžbě diamantů a zlata v Jižní Africe a byl příbuzným podnikatelské rodiny Joelů. Rodinné štěstí se záhy zastínilo tragédií: v roce 1897, kdy bylo Woolfovi teprve dva roky, jeho otec zemřel poblíž Madeiry během námořní plavby z Jižní Afriky do Londýna. Úřední verdikt zněl sebevražda – „smrt utonutím v dočasném šílenství“.

Barnato studoval na Charterhouse School a poté na Trinity College v Cambridgi. Vzdělání přerušila první světová válka: vstoupil do Královského polního dělostřelectva britské armády a dosáhl hodnosti kapitána. Sloužil v aktivní službě ve Francii, Egyptě a Palestině a byl oceněn medailí 1914–15 Star. Patřil také k účastníkům bitvy u Passchendaele, která se odehrávala od července do listopadu 1917.

Záchrana Bentley a kariéra závodního řidiče

Závodní kariéru zahájil Barnato v roce 1921, kdy ze Spojených států dovezl automobil Locomobile a nastoupil s ním na velikonoční závodní setkání na okruhu Brooklands. Zlomovým momentem se stalo vítězství Johna Duffa a Franka Clementa v závodě Le Mans v roce 1924. Inspirovaný tímto úspěchem souhlasil Barnato s financováním automobilky Bentley, stal se jejím majoritním akcionářem a v roce 1925 převzal předsednictví.

Jako řidič dosáhl Barnato vrcholu závodu třikrát za sebou. V roce 1928 zvítězil s Bernardem Rubinem na voze Bentley 4½ Litre, v roce 1929 se sirem Henrym „Timem“ Birkinem na Bentley Speed Six a v roce 1930 s Glenem Kidstonem, opět na Bentley Speed Six. Za jeho předsednictví přidal Bentley k těmto třem vítězstvím ještě jedno: v roce 1927 zvítězili na voze Bentley 3 Litre Dr. J. Dudley „Benjy“ Benjafield a S. C. H. „Sammy“ Davis.

V průběhu závodní kariéry nastoupil Barnato celkem do 176 závodů pořádaných Britským automobilovým závodním klubem (BARC) na Brooklands, přičemž tento počet nezahrnuje závody jiných klubů, závody do vrchu ani rychlostní zkoušky.

Aféra Modrý vlak

Barnato se proslavil také tzv. závodem s Modrým vlakem. Francouzská asociace výrobců automobilů udělila Bentley Motors pokutu přibližně 160 liber za závodění na veřejných komunikacích a vyloučila společnost z pařížského autosalonu v roce 1930. Barnato argumentoval tím, že závodil jako soukromá osoba, nikoli jako předseda Bentley, avšak tento výklad úřady nepřijaly.

Barnato-Hassan a rekord Brooklands

Barnato zadal inženýrovi Walterovi Hassanovi výrobu speciálního závodního vozu postaveného kolem původního motoru z Le Mans vítězného Bentley „Old Number 1“. Výsledkem byl vůz, který dostal jméno Barnato-Hassan. Poté co Oliver Bertram motor vyměnil, vůz 5. srpna 1934 překonal rekord vnějšího okruhu Brooklands rychlostí 142,60 mph.

Druhá světová válka a pozdní léta

Barnato se vrátil do aktivní služby i za druhé světové války. V letech 1940 až 1945 sloužil jako velitel křídla (Wing Commander) v Královském letectvu, kde odpovídal za ochranu leteckých továren před nálety německé Luftwaffe.

Woolf Barnato zemřel 27. července 1948 v London Clinic na Devonshire Place v Marylebone na trombózu, která se rozvinula po operaci nádorového onemocnění. Pohřben byl u kostela sv. Judy (St Jude’s Church) v Englefield Green v Surrey.

Odkaz

Sports Car Club of America (SCCA) pojmenoval po Barnatolovi své nejvyšší vyznamenání – Cenu Woolfa Barnata (Woolf Barnato Award). Poprvé bylo uděleno v roce 1948 a od té doby je každoročně předáváno členovi, který ke klubu přispěl nejdéle a nejvýznamněji – tedy tomu, jehož dlouhodobý přínos je považován za nejpozoruhodnější. Britský klub závodních řidičů (BRDC) zase každoročně uděluje Trofej Woolfa Barnata nejvýše postavenému britskému nebo commonwealthskému jezdci v britském voze v závodě 24 hodin Le Mans.

Zajímavosti

Barnato nosil přezdívku „Babe“ (Nemluvně). Ironicky odkazovala na jeho postavu těžkého boxera, přestože patřil k nejzámožnějším a nejurozenějším britským gentlemanským závodníkům své doby. (gracesguide.co.uk)
Ve stejných letech, kdy v Le Mans v roce 1928, 1929 a 1930 sbíral vítězství, nastupoval Barnato zároveň jako wicket-keeper v prvotřídním kriketu za Surrey County Cricket Club. (therake.com)
V roce 1930 trénoval kriketový tým Surrey na Barnatolově panství Ardenrun. Zavítalo tam i australské turné, jehož součástí byl Don Bradman – na odpolední čaj. (boneyabroad.com)
Barnatolova účast v bitvě u Passchendaele za první světové války je připomínána na památníku v Middle Street Synagogue v Brightonu. (shalomsussex.co.uk)
Jeho třetí manželka Joan Jenkinsonová, které bylo 32 let a s níž se oženil jen několik měsíců před svou smrtí, byla v době Barnatolovy smrti pacientkou ve stejné londýnské klinice. O jeho skonu nebyla okamžitě informována. (motorsportmemorial.org)

Zdroje údajů

Údaje aktualizovány: 2026-10-28