René Cassin – Cena dějin

René Cassin (5. října 1887, Bayonne – 20. února 1976, Paříž) byl francouzský právník, diplomat a politik, jehož jméno je nejčastěji spojováno s přípravou Všeobecné deklarace lidských práv. 10. prosince 1968 mu byla udělena Nobelova cena míru; citace výboru ho ocenila za „boj za zajištění práv člověka zakotvených v Deklaraci OSN“. Za šest desetiletí aktivního veřejného života prošel od zákopu první světové války přes exil v londýnské Svobodné Francii až po předsednictví Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Základní údaje

Narození: 5. 10. 1887
Místo narození: Bayonne
Úmrtí: 20. 2. 1976
Místo úmrtí: 13. pařížský obvod
Země: Francie
Povolání: právník; diplomat; politik
Působiště: Pařížská univerzita; Univerzita Lille; Institut politických studií v Aix-en-Provence; Právnická fakulta v Aix-en-Provence
Vzdělání: Massénovo lyceum; Právnická fakulta v Aix-en-Provence; Pařížská univerzita
Ocenění: Nobelova cena za mír; velkokříž Řádu čestné legie; Válečný kříž 1914–1918; komandér Řádu akademických palem

Vzdělání a počátky právní kariéry

Cassin studoval na Lycée Masséna a poté na Právnické fakultě v Aix-en-Provence, kde absolvoval obory politická ekonomie, ústavní dějiny a římské právo. V roce 1908 dokončil tituly v humanitních vědách i v právu. V roce 1909 byl přijat do pařížské advokátní komory a zahájil advokátní praxi.

V roce 1914 na Pařížské univerzitě úspěšně obhájil dvě doktorské disertace: jednu o synallagmatických smlouvách (exception non adimpleti contractus) a druhou o právech státu při dědictví podle švýcarského občanského zákoníku. Advokátní kariéru přerušila mobilizace do pěchoty téhož roku.

První světová válka a práce pro válečné veterány

Cassin byl v první světové válce těžce raněn do břicha. Vojenská komise ho označila za 65 procent trvale invalidního a propustila ho ze služby. Za statečnost obdržel Croix de Guerre s palmou a Médaille Militaire.

V roce 1918 Cassin založil Francouzskou federaci sdružení invalidů a válečných veteránů (Union fédérale des associations des mutilés et d’anciens combattants) a zastával funkci jejího prezidenta nebo čestného prezidenta až do roku 1940.

Akademická dráha a Společnost národů

V roce 1920 byl Cassin jmenován profesorem práva na Lille, v roce 1929 pak na pařížské univerzitě, kde přednášel až do roku 1960. Souběžně přednášel na Akademii mezinárodního práva v Haagu a na Vysokoškolském ústavu pro mezinárodní studia v Ženevě.

Od roku 1924 do roku 1938 zastupoval Francii jako delegát Společnosti národů. Účastnil se odzbrojovací konference a prosazoval vytvoření mezinárodních institucí, jež by řešily spory mezi státy.

Svobodná Francie a poválečné státní funkce

24. června 1940, po podpisu francouzského příměří, nastoupil Cassin v Saint-Jean-de-Luz na britskou loď a připlul do Londýna, kde se přidal ke generálu de Gaullovi jako jeden z prvních civilistů, kteří se přidali ke Svobodné Francii.

Po skončení druhé světové války se stal místopředsedou Státní rady (Conseil d’État), nejvyššího správního soudu Francie, a tuto funkci zastával v letech 1944 až 1960. V roce 1958 předsedal Poradnímu výboru, který připravoval text ústavy Páté francouzské republiky.

Všeobecná deklarace lidských práv a její autorství

Cassin byl po desetiletí oslavován jako hlavní autor Všeobecné deklarace lidských práv. Dokumentovaný spor o autorství vznikl v roce 1988, kdy knihovník A. J. Hobbins z McGillovy univerzity objevil rukopisný původní návrh Johna Humphreyho, čímž prokázal, že první návrh sepsal Humphrey, nikoli Cassin. Většina odborníků přesto uznává, že výsledná Deklarace vzešla ze společného úsilí více autorů.

Nobelovu cenu míru Cassin převzal 10. prosince 1968, v den dvacátého výročí přijetí Deklarace. Citace výboru ho vyznamenala za „boj za zajištění práv člověka zakotvených v Deklaraci OSN“.

Evropský soud pro lidská práva

Cassin byl členem Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku v letech 1959 až 1965, poté jeho předsedou v letech 1965 až 1968.

Publikační činnost

Cassin shromáždil své autobiografické texty ve svazku La Pensée et l’action (F. Lalou, 1972, 326 stran) a vydal vzpomínky na období Svobodné Francie pod názvem Les Hommes partis de rien (Plon, 1974).

Smrt a Panthéon

Cassin zemřel 20. února 1976 v Paříži a byl nejprve pohřben na hřbitově Montparnasse. Jeho ostatky byly přeneseny do Panthéonu 5. října 1987, v den stého výročí jeho narození, na ceremoniálu, jehož se zúčastnili prezident François Mitterrand, premiér Jacques Chirac a přibližně 3 000 hostů z celého světa.

Cassin je jedním z pouhých pěti Společníků osvobození pohřbených v Panthéonu, po boku Jeana Moulina, Félixe Éboué, Andrého Malrauxe a Pierra Brossolette.

Zajímavosti

Cassin byl po desetiletí oslavován jako hlavní autor Všeobecné deklarace lidských práv. Teprve v roce 1988 – čtyřicet let po přijetí dokumentu – nalezl knihovník McGillovy univerzity A. J. Hobbins rukopisný původní návrh Johna Humphreyho, který prokazuje, že první verzi sepsal Humphrey. (humanrightscommitments.ca)
Cassin byl v první světové válce tak těžce raněn, že byl uznán za 65 procent trvale invalidního. Následky břišního zranění ho provázely po celý zbytek života. (actualites.musee-armee.fr)
Federace veteránů, kterou Cassin po první světové válce založil a vedl, nakonec čítala téměř milion členů. Osobně se zastával věci 800 000 francouzských válečných sirotků. (nobelprize.org)
Svoji doktorskou disertaci z roku 1914 o synallagmatických smlouvách Cassin napsal za pouhých čtyřicet dní, zatímco souběžná práce o dědictví dle švýcarského občanského zákoníku mu trvala čtyři roky. Prvou disertaci, vydanou téhož roku nakladatelstvím Sirey, považoval internacionalista Henri Batiffol ještě v roce 1978 za zakladatelské dílo v daném oboru. (vlex.es)
Převoz Cassinových ostatků do Panthéonu trval téměř dekádu: prezident Valéry Giscard d’Estaing podepsal příslušný dekret v roce 1980, ale samotný ceremoniál se uskutečnil až v roce 1987, jedenáct let po Cassinově smrti. (cambridge.org)
Cassin válečná zranění málem nepřežil: vojenští lékaři v polní nemocnici nejprve odmítli operovat, a teprve proto, že jeho matka v té nemocnici náhodou sloužila jako ošetřovatelka, dokázala lékaře přesvědčit, aby operaci provedli a jeho život zachránili. (nobelprize.org)

Zdroje údajů

Údaje aktualizovány: 2026-10-28