Bábur — zakladatel mughalské říše a autor Báburnamy

Bábur, celým jménem Zahir-ud-Din Muhammad, se narodil 14. února 1483 v Andižanu a zemřel 26. prosince 1530 v Agře. Přezdívka Bábur, znamenající lev, tygr nebo pardál, vytlačila jeho rodné jméno pravděpodobně proto, že centrálasijská turkicko-mongolská armáda vyslovovala Zahir-ud-Din obtížně. Proslul jako zakladatel mughalské říše (1526–1530), básník, autobiograf a vládce, jehož vojsko čítající přibližně 12 000 mužů 21. dubna 1526 porazilo sílu přibližně 100 000 vojáků a zhruba 1 000 válečných slonů sultána Ibráhíma Lodího. Vedle vojenských výprav zanechal literární dílo, které učenci považují za jeden z nejrozsáhlejších osobních memoárů předmoderního světa.

Základní údaje

Narození: 14. 2. 1483
Místo narození: Andižan
Úmrtí: 26. 12. 1530
Místo úmrtí: Ágra
Povolání: básník; autor autobiografie; panovník; spisovatel

Mládí a boj o Samarkand

Bábur se narodil 14. února 1483 v Andižanu jako syn Umara Šajcha Mirzy II., vládce Ferghany. Otec zemřel roku 1494 při nehodě na pevnosti Achsí, kdy se zřítila holubárna postavená na okraji srázu a strhl ho do rokle. Bábur tuto scénu zaznamenal v Báburnamě obrazným obratem, který se překládá jako „odletěl se svými holuby a stal se sokolem“.

Roku 1497, ve čtrnácti letech, Bábur dobyl Samarkand po obléhání trvajícím sedm měsíců. Město si udržel přibližně 100 dní, načež ho vzpoura ve Ferghaně donutila ustoupit. Přišel tak o obě města zároveň. Teprve roku 1504 se zmocnil Kábulu, který se stal základnou jeho dalšího tažení.

Zahrada Bágh-e Bábur v Kábulu

Po dobytí Kábulu roku 1504 Bábur zahájil úpravu lokality, jež se později proslavila jako Bágh-e Bábur (Báburovy zahrady). Zahrada ve čtvrteném stylu čaharbágh byla vybudována na jihozápadních úpatích hory Šer Darvaza a rozčleněna do 13 terasovitých stupňů. Bábur si přál být pohřben právě zde, pod otevřeným nebem bez střechy nad hrobem; jeho hrobka je obklopena prostou mramorovou mříží na nejvyšší terase.

Aga Khan Trust for Culture provedl mezi lety 2002 a 2006 obnovu Bágh-e Bábur v Kábulu. Během restaurace bylo vysazeno 4 000 sazenic druhů zmiňovaných v Báburnamě, mimo jiné granátovníků, meruněk a třešní. Obnovena byla rovněž Šáhdžahánova mešita a Báburův hrob.

Bitva u Pánípatu a vznik mughalské říše

21. dubna 1526 Bábur porazil a zabil Ibráhíma Lodího, posledního sultána Dillí, v první bitvě u Pánípatu. Jeho armáda čítající přibližně 12 000 mužů přemohla Lodího vojsko o síle zhruba 100 000 mužů a zhruba 1 000 válečných slonů. Tímto vítězstvím Bábur založil mughalskou říši.

16. března 1527 zvítězil v bitvě u Khanwy, vedené přibližně 60 kilometrů západně od Agry, nad rádžputskou koalicí v čele s Ranou Sangou z Méváru. Před bitvou prohlásil tažení za džihád, veřejně se zřekl vína a rozbil své poháry. Po vítězství přijal titul Ghází (bojovník víry).

Báburnam a literární odkaz

Bábur sepsal autobiografii Báburnam v čagatajské turečtině. Učenec Wheeler Thackston, jehož anglický překlad vyšel roku 1996, dílo popsal jako napsané „otevřeným, přímým a místy velmi intimním“ stylem a zdůraznil, že Báburova volba čagatajštiny namísto perštiny byla výjimečná.

Za vlády Báburova vnuka, císaře Akbara, přeložil Báburnam z čagatajské turečtiny do perštiny dvořan Abdul Rahím Chán-i-Chánán v letech 1589–90 n. l. (AH 998). Zachovalo se nejméně sedm ilustrovaných kopií tohoto perského překladu, datovatelných mezi rok 1589 a konec Akbarovy vlády roku 1605.

Bábur kromě prozaické autobiografie sestavil v čagatajské turečtině Díván (sbírku básní) a vynalezl básnickou formu zvanou Mubajjan; mnohé z jeho básní se recitovaly mezi národy Střední Asie. Báburnam obsahuje podrobná přírodovědná pozorování flóry a fauny Indie, včetně popisů nosorožců, ptáků a ovoce, která učenci považují za jedny z nejranějších soustavných přírodovědných záznamů o Indii sepsaných panovníkem.

Smrt a pohřeb

Podle záznamu Báburovy dcery Gulbadan Begum Bábur krátce před smrtí vykonal rituál zvaný tasaqquf: třikrát obešel lůžko svého těžce nemocného syna Humájúna a modlil se, aby na sebe přenesl jeho nemoc. Humájún se zotavil, zatímco Báburovo zdraví se zhoršovalo. Bábur zemřel 26. prosince 1530 v Agře a byl pohřben v Bágh-e Bábur v Kábulu, jak sám přál, v hrobě bez střechy pod otevřeným nebem.

Zajímavosti

Báburův otec Umar Šajch Mirza II. zahynul roku 1494 na pevnosti Achsí podivnou shodou okolností: holubárna, kterou dal postavit na kraji srázu, se zřítila a strhla ho s sebou do rokle. Bábur tuto příhodu zachytil v Báburnamě poetickým obratem, který se překládá jako „odletěl se svými holuby a stal se sokolem“. (unpackedhistory.com)
Originální rukopis Báburnam v čagatajské turečtině čítá 382 folií, čímž se řadí k nejrozsáhlejším osobním memoárům, jaké kdy napsal vládce předmoderního světa. (cse.iitk.ac.in)
Koncem 16. století se čagatajská turečtina, v níž Bábur psal, stala na mughalském dvoře natolik nesrozumitelnou, že jen málokterý dvořan ji dokázal číst. Akbar proto zadal překlad Báburnam do perštiny, který byl dokončen roku 1589. (collections.vam.ac.uk)
Bábur a Džahángír jsou jediní dva císaři v celých dějinách mughalské říše, kteří napsali vlastní autobiografii. (testbook.com)
Báburnam obsahuje podrobná pozorování indické přírody, zahrnující popisy nosorožců, ptáků i rozmanitého ovoce. Učenci je považují za jedny z nejranějších soustavných přírodovědných záznamů o Indii sepsaných panovníkem. (unacademy.com)

Zdroje údajů

Údaje aktualizovány: 2026-10-30