Lorenzo di Credi – Cena dějin

Lorenzo di Credi (narozen 1459 ve Florencii, zemřel 12. ledna 1537 tamtéž) byl italský renesanční malíř, sochař a kreslíř, jehož plné rodné jméno znělo Lorenzo d’Andrea d’Oderigo. Příjmení „di Credi“ přijal podle raného mistra, zlatníka Crediho, u nějž se učil před vstupem do dílny Andrey del Verrocchia. Po Verrocchiově smrti v roce 1488 se stal jediným vykonavatelem jeho závěti a zdědil celou dílnu i veškeré vybavení, čímž se na několik desetiletí stal jedním z nejvýznamnějších florentských atelierů. Giorgio Vasari mu věnoval celou samostatnou biografii v Životech umělců a označil ho za „mladého muže krásného ducha a vynikajícího charakteru“.

Základní údaje

Narození: 1459
Místo narození: Florencie
Úmrtí: 12. 1. 1537
Místo úmrtí: Florencie
Země: Florentská republika; Florentské vévodství
Povolání: malíř; sochař; kreslíř

Původ a vzdělání

Lorenzo se narodil do rodiny zlatníka Andrey d’Oderigo ve Florencii roku 1459. Řemeslné základy získal u zlatníka Crediho, jehož příjmení si posléze přijal za vlastní. Právě toto goldsmithovské školení zanechalo v jeho malbě trvalou stopu: záhyby látek v jeho obrazech připomínají tvarovaný kov, jak zaznamenal již katolický encyklopedický pramen. Po prvním učení přešel do dílny Andrey del Verrocchia, kde se záhy stal Verrocchiovým oblíbencem a klíčovým spolupracovníkem.

Verrocchiova dílna a dědictví mistra

Verrocchio zemřel v roce 1488 a Lorenzo di Credi byl jmenován jediným vykonavatelem jeho závěti. Zdědil dílnu se vším vybavením, nářadím, bronzem, cínem i osobními věcmi ve Florencii a Benátkách. Tak se z žáka stal majitel jednoho z největších florentských atelierů, jenž po Verrocchiově smrti fungoval po několik dalších desetiletí.

Na Verrocchiův účet Lorenzo dokončil oltářní obraz Madonna di Piazza pro katedrálu v Pistoii. Zakázka původně udělená Verrocchiovi v roce 1475 prošla Lorenzovýma rukama v letech 1485 až 1491. Schopnost dotáhnout mistrem rozepsaná díla potvrdila Lorenzovu roli věrného správce Verrocchiovy tradice.

Malířský styl a vliv

Pozdější odborné hodnocení označuje Lorenza di Crediho za vysoce zručného, avšak srovnávacím měřítkem konzervativního řemeslníka, který Verrocchiův styl zachoval a rozvíjel hluboko do šestnáctého století, kdy jeho práce začínala působit staromódně. Zároveň jeho tvorba vykazuje příbuznost s vlámskými a německými mistry i s florentskými současníky; v zralém období na ni zapůsobili Fra Bartolomeo, Perugino a mladý Raffael.

Náboženské obrazy od Lorenza di Crediho byly v hojné poptávce pro kostely a konventy Florencie i okolí. Ve své dílně vychoval žáky Tommasa di Stefana Lunettiho a Antonia del Ceraiola; mezi spolupracovníky patřili Giovanni di Benedetto Cianfanini a anonymní umělec známý jako „Tommaso di Credi“.

Portrét Cateriny Sforzy

Nejslavnějším Lorenzovým portrétem je zobrazení Cateriny Sforzy, zvané La dama dei gelsomini (Dáma s jasmíny), namalované kolem roku 1490 a dnes uložené v Pinacoteca Civica ve Forlì. Portrét přitahoval badatelský zájem proto, že portrétovaná nápadně připomíná Leonardovu Monu Lisu, což podnítilo rozsáhlou odbornou diskusi o vzájemných vazbách Lorenzovy a Leonardovy tvorby.

Savonarola a Hranice marností

Lorenzo di Credi patřil k oddaným stoupencům kazatele Girolama Savonaroly. 7. února 1497 hodil vlastní obrazy do plamenů Hranice marností na Piazza della Signoria. Tento čin dokládá, jak hluboce ho Savonarolovo hnutí zasáhlo, a zároveň jej připravil o část vlastní tvorby.

Restaurátorská činnost

Kromě malování se Lorenzo di Credi věnoval restaurování starších renesančních obrazů, včetně děl Fra Angelica. Jedna z těchto zásahů, provedená roku 1501, spočívala v tom, že Lorenzo di Credi nanesla přes Fra Angelicův původní malovaný trůn na Fiesolském oltáři vrstvu lapis lazuli. Tato přemalba zůstávala skrytá až do 21. století, kdy ji při restaurování odhalila infračervená reflektografie.

Závěť a odkaz

V poslední vůli Lorenzo di Credi ustanovil laické bratrstvo Buonomini di San Martino, ve Florencii známé jako Prokurátoři zahanbených chudých, svými „univerzálními dědici“. Tento dar završuje obraz muže, jehož filantropické smýšlení sahalo od péče o Verrocchiův odkaz až po péči o florentskou chudinu.

Vasari si u Lorenza povšiml, že byl pomalý malíř, který „si dával nesmírnou práci“ a osobně si mísil a připravoval všechny barvy. Přes tuto pečlivou pomalost zůstávala jeho dílna po několik desetiletí po Verrocchiově smrti jednou z největších ve Florencii.

Zajímavosti

Portrét, který má zobrazovat Lorenza di Crediho a který roku 1488 namaloval jeho spolužák z Verrocchiovy dílny Pietro Perugino, je dnes uložen v National Gallery of Art ve Washingtonu. Nese pozdější nápis: „Lorenzo di Credi, nejskvělejší malíř, 1488, věk 32 let, 8 měsíců.“ (histflorence.blogspot.com)
Když Lorenzo di Credi roku 1501 upravoval Fiesolský oltář Fra Angelica, nanesla přes mistrovský původní trůn vrstvu lapis lazuli. Skrytý původní návrh pod jeho přemalbou odhalila teprve infračervená reflektografie provedená při restaurování v 21. století. (theartnewspaper.com)
Vasari psal, že Lorenzo byl pomalý malíř, který „si dával nesmírnou práci“ a osobně připravoval všechny pigmenty. Přesto jeho dílna patřila po Verrocchiově smrti roku 1488 po několik desetiletí k největším ve Florencii. (en.wikisource.org)

Zdroje údajů

Údaje aktualizovány: 2026-10-30