Poston War Relocation Center

Poston War Relocation Center, oficiálně nazvaný Colorado River Relocation Center, byl největší z deseti internačních táborů Válečné přesídlovací správy (War Relocation Authority) co do rozlohy: rozkládal se na 71 000 akrech půdy Rezervace Indiánů řeky Colorado v okrese La Paz (za druhé světové války součást okresu Yuma) v Arizoně, přibližně 12 mil jižně od města Parker. Na vrcholu svého osídlení 2. září 1942 čítalo toto místo 17 814 obyvatel, což z něj tehdy činilo třetí největší „město“ v Arizoně. Přes dvě třetiny zadržovaných byli američtí občané.

Základní údaje

  • Země: Spojené státy americké
  • Typ: konstrukce; koncentrační tábor
  • Leží v: Arizona
  • Souřadnice: 33.9875, -114.4011
  • Vznik: 1942

Poloha a fyzický charakter areálu

Tábor leží v dolní části Sonorské pouště ve výšce 320 stop nad mořem. Řeka Colorado protékala přibližně 2,5 míle západně od areálu. Prostředí kombinovalo nesnesitelné letní žáro s bouřemi písku.

Celý areál tvořily tři oddělené tábory — Poston I, II a III — rozmístěné ve třímílových intervalech od severu k jihu podél dnešní Mohave Road. Po dokončení sestávalo toto místo ze stovek obytných baráků, nemocnice, administrativního centra, továren na výrobu maskovacích sítí v každém z táborů a ubytování pro stráže a personál.

Výstavba a zahájení provozu

Výstavba Postonu I začala 27. března 1942. Zhotovitel Del Webb a jeho pracovní četa čítající 5 000 mužů dokončili první tábor za méně než tři týdny.

První přijíždějící dosáhli místa 8. května 1942. Colorado River Relocation Center byl formálně otevřen 1. června 1942 a zavřen 28. listopadu 1945. Poston byl jedním ze dvou táborů Válečné přesídlovací správy umístěných na půdě původních obyvatel — konkrétně na půdě Rezervace Indiánů řeky Colorado.

Tábor byl až do prosince 1943 spravován společně Válečnou přesídlovací správou a Úřadem pro záležitosti indiánů (Bureau of Indian Affairs); od prosince 1943 převzala plnou kontrolu výhradně Válečná přesídlovací správa.

Zadržovaní a jejich původ

Internovaní přicházeli z okresu Kern, Fresna, oblasti Monterey Bay, okresu Sacramento, jižní Arizony a jižní Kalifornie. Přibližně dvě třetiny z nich přicestovaly do Postonu přímo ze svých domovů, aniž by nejprve prošly shromažďovacím střediskem. Přes dvě třetiny byly americkými občany.

Pracovní odměna internovaných byla zanedbatelná ve srovnání s civilními mzdami: zaměstnanci Válečné přesídlovací správy dostávali 8, 12 nebo 16 dolarů měsíčně podle odborné úrovně. Přesto byl Poston považován za jedno z zemědělsky úspěšnějších míst celé sítě táborů.

Internovaní byli využíváni jako pracovní síla při stavbě hliněných (adobových) škol, experimentálním zemědělství a budování zavlažovacího systému, který byl po uzavření tábora určen pro potřeby kmene Colorado River Indian Tribes.

Stávka z listopadu 1942

V listopadu 1942 zachvátila Poston stávka, která se stala největším organizovaným aktem odporu japonských Američanů za druhé světové války. Došlo k úplnému zastavení všech služeb s výjimkou policie, hasičů a nemocnice. Tato akce odhalila hloubku odporu komunity vůči podmínkám zadržení a způsobu správy tábora.

Odpor vůči odvodu

Ze všech táborů Válečné přesídlovací správy zaznamenal Poston nejvyšší počet mužů, kteří odmítli nastoupit vojenskou službu: 100 mužů se postavilo odvodu a vláda je za to soudně stíhala.

Co zbylo po uzavření

Po uzavření tábora v listopadu 1945 byla odstraněna většina z přibližně 1 900 budov. Na místech všech tří táborů se dodnes nacházejí zbytky základů nebo betonových desek.

Výjimku tvoří areál základní školy (Poston Elementary School) v Postonu I — jediný dochovaný příklad samostatného komplexu základní školy postaveného uvnitř japonsko-amerického internačního střediska za druhé světové války.

V roce 2004 přijala Rada kmene Colorado River Indian (Colorado River Indian Tribal Council) rezoluci, která vyhradila 40 akrů pro historické zachování místa tábora I.

V roce 2026 přidělil Grantový program japonsko-amerických internačních míst Národní správy parků (U.S. National Park Service) prostředky na výměnu střech adobových tříd na místě Poston Elementary School. Poston Community Alliance pokračuje v restauračních pracích s cílem snížit poškození a ochránit zbývající stavby. V období od 15. února do 13. března 2026 organizace HistoriCorps ve spolupráci s Poston Community Alliance vedla dobrovolnické preservační sezóny zaměřené na obnovu budov 6 a 10 někdejšího tábora.

Zajímavosti

  • Internovaní dali třem táborům posměšné přezdívky: „Roastin’“ (pečení), „Toastin’“ (opékání) a „Dustin’“ (prašení) — výstižný komentář k nesnesitelnému pouštnímu žáru a neustálým písečným bouřím na každém z míst. (eacc.janm.org)
  • Zhotovitel Del Webb, který postavil Poston I za méně než tři týdny s pracovní četou 5 000 mužů (stavba začala 27. března 1942), se stal světoznámým jako developer komunity Sun City v Arizoně — průkopnického rezidenčního projektu pro seniory. (npshistory.com)
  • Poston vykázal ze všech táborů Válečné přesídlovací správy nejvyšší počet odpůrců odvodu: 100 mužů odmítlo vojenskou službu a bylo za to vládou soudně stíháno. (scottandrewross.com)
  • Internovaní v Postonu si vybudovali vlastní továrnu na tofu, která stála západně od továrny na maskovací sítě v Táboře I. Šlo o jeden z projevů snahy uvězněné komunity zachovat prvky své každodenní stravy i v podmínkách internace. (npshistory.com)

Zdroje údajů

Údaje aktualizovány: 2026-11-02