Rakouská národní knihovna

Rakouská národní knihovna sídlí v areálu vídeňského císařského paláce Hofburg a jako největší knihovna v Rakousku plní roli centrální paměťové instituce celé země. Její kořeny sahají do roku 1368, kdy vévoda Albrecht III. nechal pořídit Evangeliář Johanna von Troppau — nejstarší dochovaný předmět ve fondech instituce. Přes šest staletí se ze sbírky dvorské knihovny stalo místo, kde jsou uloženy dva dokumenty zapsané v Registru paměti světa UNESCO, a digitální portál ÖNB Digital zpřístupňuje 3,5 milionu digitalizovaných objektů z celého fondu.

Základní údaje

Země: Rakousko
Vznik: 1368
Zakladatel: Albrecht III. Habsburský
Typ organizace: národní knihovna; muzeum; kulturní instituce
Web: https://www.onb.ac.at/

Od vévodské sbírky k císařské knihovně

Jako rok založení se uvádí 1368 — rok, kdy Albert III., vévoda rakouský, objednal Evangeliář Johanna von Troppau, evangeliář se zlatým textem a bohatými českými iluminacemi. Tento rukopis je nejstarším identifikovaným přírůstkem sbírky a datování instituce se od něj přímo odvíjí. Ve druhé polovině 15. století pokračoval ve shromažďování fondů císař Svaté říše římské Fridrich III., který přivezl do Vídně knihy mimo jiné z Prahy. Sbírka rostla i prostřednictvím dynastických sňatků: Marie Burgundská přinesla jako součást věna knihy, jež se staly součástí habsburské kolekce poté, co se provdala za císaře Maxmiliána I.

Roku 1575 jmenoval císař Maxmilián II. prvním oficiálním vedoucím knihovníkem říšské knihovny nizozemského učence Huga Blotia. V té době čítala sbírka přibližně 9 000 svazků. Roku 1624 vydal císař Ferdinand II. příkaz, jímž začala knihovna systematicky přijímat povinné výtisky nových děl vydaných na habsburském území — jeden z nejranějších systémů povinného výtisku v evropských dějinách.

Povinný výtisk a právní základ

Na základě tohoto historického nařízení z roku 1624 a jeho následovníků je dnes Rakouská národní knihovna ze zákona knihovnou povinného výtisku. Podle rakouského mediálního práva jí musejí být odevzdány výtisky všech tiskových děl vydaných nebo vyrobených v Rakousku, včetně disertačních prací z rakouských vysokých škol.

Fond fyzický doplňuje digitální portál ÖNB Digital, který zpřístupňuje 3,5 milionu digitálních objektů ze všech sbírek knihovny. Část materiálů je sdílena i s evropskou kulturní platformou Europeana.

Dědictví prince Evžena a Sál slávy

Jádrem prezentačního prostoru knihovny je Státní sál (Prunksaal), jehož fondy zahrnují přibližně 15 000 svazků z knihovny prince Evžena Savojského, vázaných v červené, modré a žluté marokánské kůži. Součástí sbírky je rovněž jedna z největších kolekcí reformačních spisů Martina Luthera.

V roce 2026 představila knihovna v Státním sále program pěti veřejných zvláštních výstav vybraných hlasováním návštěvníků online. Výstavy jsou doprovázeny bezplatnými odbornými přednáškami, příspěvky na blogu a videi.

Dokumenty paměti světa UNESCO

Dvě položky z fondů knihovny jsou zapsány v Registru paměti světa UNESCO. Vídeňský Dioskoridés (Codex Vindobonensis med. gr. 1), iluminovaný rukopis z počátku 6. století obsahující farmakologické pojednání De materia medica lékaře Dioskurida, byl do Registru zapsán jako první v roce 1997.

Druhým zapsaným dokumentem je Atlas Blaeu-Van der Hem, padesátisvazkový atlas obsahující více než 2 400 map, grafik a kreseb, zapsaný do Registru paměti světa v roce 2003. Atlas bývá označován za jeden z nejpozoruhodnějších atlasů, které kdy vznikly.

Provenance, restituce a nacistické období

V prosinci 2003 se Rakouská národní knihovna stala první federální institucí, která předložila úplnou provenienční zprávu podle rakouského zákona o restitucích umění z roku 1998. Zpráva identifikovala více než 52 000 předmětů nabytých za podezřelých okolností v období nacistického režimu.

V červnu 2010 byl Národnímu fondu Rakouské republiky pro oběti nacionálního socialismu předán první a největší soubor knih bez dědice identifikovaných ve zprávě: 8 363 jednotlivých svazků, a to v souladu se zákonem o restitucích umění.

Vedení a strategie do roku 2035

Dr. Johanna Rachinger byla z funkce generální ředitelky odvolána usnesením z 25. listopadu 2025, které vydal místopředseda vlády Andreas Babler. Důvodem byla zranění po pádu, jež jí znemožnila návrat do funkce. Oznámení o vypsání výběrového řízení na jejího nástupce bylo zveřejněno v listopadu 2025.

Strategický výhled instituce formuluje dokument Vision 2035 s názvem ‚Wir öffnen Räume‘ (Otevíráme prostory), zveřejněný v roce 2021. Strategie vymezuje směřování knihovny jako moderního vzdělávacího, kulturního a výzkumného centra.

Zajímavosti

Nejstarší identifikovanou položkou fondů je Evangeliář Johanna von Troppau z roku 1368 — stejného roku, který se uvádí jako datum založení instituce. Evangeliář s textem psaným zlatem a bohatými českými iluminacemi si objednal vévoda Albrecht III. (vienna-unwrapped.com)
Nejstarší exponát Glóbusového muzea je terestrický glóbus nizozemského kartografa Gemmy Frisia pocházející přibližně z roku 1536. Vznikl v době, kdy kartografové ještě neustálili praxi umísťovat sever v horní části mapy. (introducingvienna.com)
Tabula Peutingeriana, středověká kopie římské silniční mapy uložená v knihovně, byla v roce 1494 nalezena Conradem Celtisem, knihovníkem císaře Maxmiliána I., v blíže neurčené knihovně. Celtis ji roku 1508 odkázal humanistovi Konradu Peutingerovi. (thebyzantinelegacy.com)

Zdroje údajů

Kde se o něm píše

Mayerling: smrt korunního prince, kterou dvůr léta tajil 31 října 2026

Údaje aktualizovány: 2026-10-30