Anaklet II. — vzdoropapež, jehož legitimitu dodnes zpochybňují historici

Anaklet II., vlastním jménem Pietro Pierleoni, byl vzdoropapežem v letech 1130 až 1138 a jeho pontifikát rozdělil latinskou církev na téměř dekádu. Pocházel z vlivné římské rodiny s židovskými kořeny, vystudoval v Paříži a působil v clunyjském opatství, než se stal papežským legátem v Anglii a Francii. Když byl 23. února 1130 v bazilice sv. Petra v Římě vysvěcen na biskupa, stal se soupeřem Inocence II. a roztočil schizma, jehož vyústění určil zejména diplomatický tlak Bernarda z Clairvaux. Autoři Oxfordského slovníku papežů připouštějí, že je přinejmenším sporné, zda byl legitimně zvoleným pontifikem spíše Anaklet než Inocenc.

Základní údaje

Narození: 1091
Místo narození: Řím
Úmrtí: 25. 1. 1138
Místo úmrtí: Řím
Povolání: katolický kněz; spisovatel; katolický biskup

Rodina Pierleoni a židovský původ

Vzdálený Anaklétův předek Baruch přišel do Říma krátce po roce 1000. Jako římský Žid půjčoval vysoké sumy církevním hodnostářům, čímž si zajistil jejich ochranu, a posléze přestoupil na křesťanství. Z této větve vzešla rodina Pierleoni, která se ve středověkém Římě vypracovala k značnému vlivu — majetku i patronátu.

Pietro Pierleoni se narodil v Římě roku 1091 jako druhý syn v rodině s velkými ambicemi. Jako druhý syn byl předurčen pro církevní dráhu. Studoval v Paříži a posléze vstoupil do benediktinského opatství v Cluny, kde pracoval pod vedením opata Pontia.

Kariéra před rokem 1130

V Cluny se Pietrovi dostalo vzdělání i záštity, které mu otevřely cestu k církevním hodnostem. V roce 1111 nebo 1112 — prameny se rozcházejí v přesném datu — ho papež Paschal II. jmenoval kardinálním jáhnem titulárního kostela Santi Cosma e Damiano, pravděpodobně i díky rodinnému vlivu Pierleoniů. Paschal II. ho roku 1116 odvolal zpět do Říma a povýšil na kardinála.

Pietro sehrál zásadní roli při volbě Kalixta II. v Cluny v únoru 1119. V prosinci 1120 byl jmenován kardinálem-knězem kostela Santa Maria in Trastevere. Následovaly diplomatické mise: legát v Anglii roku 1121, ve Francii v letech 1122 a 1123. Po těchto misích Pietro téměř mizí z historických pramenů až do sporné volby roku 1130.

Dvojí volba roku 1130 a počátek schizmatu

Po smrti Honoria II. v únoru 1130 proběhly prakticky souběžně dvě volby. Pietro Pierleoni byl zvolen většinou kardinálů a přijal jméno Anaklet II., zatímco menší skupina kardinálů zvolila Inocence II. Tato situace nastolila otázku, kdo je legitimním nástupcem Petrova stolce. Autoři Oxfordského slovníku papežů uvádějí, že věc je přinejmenším sporná a že Anaklétův nárok, podpořený majoritou kardinálů i římského lidu, nelze snadno odmítnout.

23. února 1130 byl Anaklet II. vysvěcen na biskupa v bazilice sv. Petra v Římě, čímž formálně zahájil svůj pontifikát. Během pontifikátu jmenoval 8 pseudokardinálů ve třech konsistořích; první z nich se konala na Bílou sobotu roku 1130.

Bernard z Clairvaux a diplomatický boj o uznání

Anaklétovým nejvýznamnějším protivníkem severně od Alp byl Bernard z Clairvaux. Právě jeho přičiněním rozhodl koncil v Étampes — svolaný na sklonku léta 1130 králem Ludvíkem VI. — ve prospěch Inocence II. Bernard pak přesvědčil i císaře Lothara III. a postupně získával pro Inocence uznání dalších evropských panovníků, takže Anaklétovi zbyli jako skuteční patroni v podstatě jen Řím a Sicílie.

Bernard přitom otevřeně útočil na Anaklétův židovský původ. V dopise císaři Lotharovi napsal, že je ostudné, aby muž židovského původu obsadil stolec sv. Petra. Jde o doloženou součást kampaně pomluv, během níž Anaklétovi odpůrci šířili i zvěsti o incestu a o drancování kostelů s pomocí Židů. Katolická encyklopedie přiznává, že není možné určit, do jaké míry tato obvinění odrážela skutečnost a do jaké míry vznikla z nepřátelství jeho soupeřů.

Bula pro Rogera II. a sicilské království

27. září 1130 vydal Anaklet II. bulu, jíž udělil Rogerovi II. titul krále Sicílie výměnou za Rogerovu politickou a vojenskou podporu.

Tato aliance byla pro Anakléta životně důležitá, protože mu zajišťovala jedinou mocenskou oporu mimo Řím v době, kdy Bernard z Clairvaux systematicky sháněl uznání pro Inocence II. od ostatních evropských dvorů.

Smrt a dědictví schizmatu

Anaklet II. zemřel v Římě 25. ledna 1138, aniž bylo schizma za jeho života uzavřeno. Teprve po jeho smrti se Inocenc II. mohl vrátit do Říma a vládnout bez soupeře.

Historička Mary Strollová ve své monografii z roku 1987 (The Jewish Pope: Ideology and Politics in the Papal Schism of 1130, nakladatelství Brill) argumentuje, že schizma bylo ve své podstatě politické, nikoli ideologické, a že Anaklétův židovský původ a bankovní aktivity jeho rodiny byly záměrně zneužity v kampani, která ho nakonec připravila o mezinárodní uznání.

Zajímavosti

Voltaire ironicky označil Anakléta II. za „židovského papeže“ kvůli jeho částečně židovskému původu. Přezdívka se rozšířila, přestože ze všech jeho osmi prapraprarodičů byl Žid pouze jediný. (jewishencyclopedia.com)
Trasteverský věžní palác rodiny Pierleoni byl natolik proslulý, že věžovitá stavba v blízkosti místa, kde vzniklo římské ghetto, dodnes nese jejich jméno. (jewishvirtuallibrary.org)
Anaklétův částečně židovský původ se stal pravděpodobným historickým jádrem středověké židovské legendy o „židovském papeži“ jménem Andreas nebo Elchanan, synu rabína Šimona bar Jicchaka. (jewishencyclopedia.com)

Zdroje údajů

Údaje aktualizovány: 2026-10-29