Karen Isaksen Leonard — historička a antropoložka jihoasijské diaspory

Karen Isaksen Leonard (* 1939) je americká historička a antropoložka, jejíž práce se soustředí na lidskou migraci, islám v politice, sekularismus a náboženství obecně. Působila na Kalifornské univerzitě v Irvine (UCI) se společným jmenováním v katedrách antropologie a asijsko-amerických studií, a to jak ve School of Social Sciences, tak ve School of Humanities. Pro projekt Locating Home uskutečnila přes 450 rozhovorů s Hyderabadci rozmístěnými na čtyřech kontinentech, a právě tento terénní záběr odlišuje její přístup od čistě archivní práce.

Základní údaje

  • Narození: 1939
  • Povolání: vysokoškolský učitel
  • Obor: migrace obyvatel; náboženství a politika; sekularismus; islám

Vzdělání a počátky kariéry

Leonard získala doktorát na Wisconsinské univerzitě v roce 1969; její disertační práce se věnovala historii Indie. Po dokončení studia nastoupila jako lektorka na Kalifornskou univerzitu v San Diegu (UCSD), kde jí však byla odepřena pozice s perspektivou trvalého jmenování. Právě toto odmítnutí se stalo jedním z přímých podnětů k jejímu pozdějšímu aktivistickému angažmá za rovná práva žen v akademickém prostředí.

Na UCI nastoupila na podzim 1972 jako jedna ze šesti žen, které se toho roku staly členy fakulty. Její první velká monografie, věnovaná Kajaštům z Hajdarábádu, vyšla v roce 1978.

Akademické pozice a institucionální angažmá

Na UCI Leonard zastávala řadu správních a zastupitelských funkcí. V 70. letech vykonávala funkci Affirmative Action Coordinator v rámci University Council – American Federation of Teachers (UC-AFT) a v 80. letech založila UCI Faculty Women’s Association. V prosinci 1973 spoluzaložila s Fannie Rinn ze San Jose State University organizaci California Women in Higher Education, která měla za cíl lobbovat v Sacramentu za afirmativní akci na kampusech ve všech třech systémech kalifornského veřejného vysokého školství.

V letech 2004 až 2007 působila jako spoluředitelka Center for Asian Studies na UCI. Zapojila se také do workshopů Social Science Research Council zaměřených na výzkum muslimů a islámu ve Spojených státech a v Evropě.

Z UCI odešla v roce 2014 s titulem Professor Emeritus v Katedře antropologie, avšak ve výzkumné činnosti v oblasti jihoasijských studií pokračovala i poté. Její složky k otázkám rovnosti žen ve vysokém školství, pokrývající období 1968–2018, byly v letech 2018–2019 přijaty jako zvláštní sbírka do knihovny UCI.

Výzkum jihoasijské diaspory a muslimských komunit

Klíčová oblast Leonardiny vědecké práce se týká jihoasijské imigrace do USA. V roce 1997 vydala The South Asian Americans v rámci edice „New Americans“ nakladatelství Greenwood Press. Šlo o první důkladné zkoumání tehdejších jihoasijských přistěhovaleckých skupin — konkrétně Indů, Pákistánců, Bangladéšanů, Srílankanů, Nepálců a Afghánců.

V roce 2003 vydala Leonard s Russell Sage Foundation knihu Muslims in the United States: The State of Research. Jde o bibliografickou esej o rozsahu 216 stran, která mapuje historii a aktuální situaci amerických muslimských komunit a analyzuje faktory, jako jsou pohlaví, rasa, třída a mezigenerační rozdíly.

V říjnu 2005 redigovala Leonard zvláštní číslo časopisu Muslim World (svazek 95, číslo 4) s tématem „Young American Muslims: Multiple Identities“. Ve stejném roce spolueditovala s Alexem Stepickem, Manuelem Vasquezem a Jennifer Holdaway sborník Immigrant Faiths: Transforming Religious Life in America (AltaMira Press).

O svém výzkumném postavení sama hovořila jako o přístupu „ne-muslimské sekulární badatelky“.

Vybrané publikace a redakční projekty

Monografie Social History of an Indian Caste: The Kayasths of Hyderabad vyšla poprvé v roce 1978. V roce 2020 ji nakladatelství Orient Blackswan vydalo ve třetím vydání doplněném o nový Epilog, více než čtyři desetiletí po původní publikaci.

V roce 2010 vyšel sborník Histories of Intimacy and Situated Ethnography, který Leonard spolueditovala s Ann Gold a Gayatri Reddy; vydalo ho nakladatelství Manohar Books v Dillí.

Leonard spolupracovala s kolegou z oboru dějin umění na UCI Alkou Patelem na projektu zkoumajícím sociální historii významných bankovních rodin spjatých s nizámy v Hajdarábádu. Projekt se zaměřoval na budovy, které postavili gujarátští, gósvámijští a marwárští podnikatelé v samotném Hajdarábádu i v jejich domovských oblastech Gudžarátu, Rádžasthánu a střední Indie.

Sebedefinice a metodologický přístup

Leonard se při výzkumu muslimských komunit ve Spojených státech veřejně charakterizovala jako „ne-muslimská sekulární badatelka“ a antropoložka. Tento přístup umožnil kritický odstup od studovaných skupin a zároveň otevřel otázky o pozici výzkumnice vůči komunitě, se kterou pracovala.

Zajímavosti

  • Na akademickém webu Leonardové je dostupný nepublikovaný rukopis věnovaný historii horolezeckých sekcí jižnokalifornského Sierra Clubu, který svědčí o jejích odborných zájmech daleko přesahujících formální vědecké pole. (sites.socsci.uci.edu)
  • Organizaci California Women in Higher Education spoluzaložila Leonard v prosinci 1973 společně s Fannie Rinn ze San Jose State University. Cílem bylo lobbovat v Sacramentu za afirmativní akci na kampusech napříč všemi třemi systémy kalifornského veřejného vysokého školství. (oac.cdlib.org)
  • Monografie Social History of an Indian Caste: The Kayasths of Hyderabad vyšla ve třetím vydání s novým Epilogem (Orient Blackswan) v roce 2020, více než čtyři desetiletí po svém původním vydání z roku 1978. (dokumen.pub)
  • Leonard byla v roce 1972 jednou z pouhých šesti žen, které nastoupily na fakultu UCI. Předtím jí byla odepřena pozice s perspektivou trvalého jmenování na UC San Diego, a právě toto odmítnutí se stalo přímým podnětem k jejímu pozdějšímu angažmá za rovnost žen v akademickém prostředí. (news.uci.edu)

Zdroje údajů

Údaje aktualizovány: 2026-10-27