Pierre Laval — francouzský politik popravený za vlastizradu

Pierre Laval (28. června 1883 – 15. října 1945) byl francouzský politik a právník, který dosáhl vrcholu kariéry jako premiér a klíčová postava vichystického režimu za druhé světové války. Veřejně prohlásil přání, aby Německo zvítězilo nad Spojenci, a vichystická vláda v červenci 1941 zahájila rozsáhlý program „aryanizace“, jímž byl většině Židů ve Francii zkonfiskován majetek. Jméno Laval se po válce ve francouzském jazyce stalo synonymem pro slovo zrádce a jeho odkaz zůstává ve Francii předmětem sporů dodnes.

Základní údaje

Narození: 28. 6. 1883
Místo narození: Châteldon
Úmrtí: 15. 10. 1945
Místo úmrtí: Fresnes Prison
Země: Francie
Povolání: politik; advokát; právník
Ocenění: Řád Pia IX.

Politická kariéra před válkou

Laval se narodil 28. června 1883 v Châteldonu. Původní profesí byl právník a právní odborník, z nichž se propracoval do vrcholné politiky. V roce 1925 působil jako ministr veřejných prací ve vládě Paula Painlevého, v roce 1926 jako ministr spravedlnosti v kabinetu Aristida Brianda a v roce 1930 zastával post ministra práce pod vedením André Tardiea. Ve třicátých letech se stal jednou z nejviditelnějších postav francouzské zahraniční politiky.

V prosinci 1935 Laval spolupodepsal se svým britským protějškem tajný plán, který vešel ve známost jako Hoare-Lavalský pakt. Tento plán navrhoval postoupit Itálii přibližně dvě třetiny celkové rozlohy Etiopie, přičemž Etiopii by ponechával jen hornaté oblasti, výměnou za zastavení italské agrese. Pakt vyvolal v obou zemích politický skandál a Laval byl nucen z funkce odejít. Za rok 1931 ho přitom časopis Time označil Mužem roku, čímž se Laval zařadil mezi velmi málo francouzských politiků, kteří toto ocenění získali.

Vichystická kolaborace

Po německé porážce Francie se Laval stal klíčovou postavou nového pořádku. V listopadu 1940, po svém odvolání maršálem Pétainem, se setkal s nacistickým vůdcem Hermannem Göringem a projevil ochotu ke spolupráci: navrhl formální francouzsko-německou vojenskou alianci.

Vichystická vláda zahájila v červenci 1941 rozsáhlou „aryanizaci“: židovský majetek byl převeden do rukou francouzského státu a naprostá většina Židů ve Francii přišla o živobytí. Pod německým nátlakem Pétain Lavala povolal zpět do čela vichystické vlády 18. dubna 1942. 22. června 1942 Laval oznámil schéma takzvané relève, tedy systém výměny francouzských pracovních sil za propuštění válečných zajatců, a v projevu, který se stal jedním z nejcitovanějších dokumentů kolaborace, veřejně deklaroval přání německého vítězství nad Spojenci.

Laval bydlel v letech 1942 až 1944 na středověkém Château de Châteldon, který v roce 1931 koupil za 200 000 franků a rozsáhle zrekonstruoval. Zámek ležel přibližně 20 kilometrů od Vichy, tehdejšího sídla francouzské vlády.

Atentát a útěk

27. srpna 1941 na Lavala ve Versailles při obřadu rozlučky s francouzskými dobrovolníky odcházejícími bojovat na stranu Německa do Sovětského svazu čtyřikrát vystřelil francouzský nacionalistický student Paul Collette. Jedna kulka pronikla do Lavalova těla přibližně jeden palec od srdce. Laval přežil.

Po osvobození Francie Spojenci v srpnu 1944 uprchl s ostatky vichystické vlády do Sigmaringenu v Německu. V květnu 1945 odcestoval do Španělska. 31. července 1945 se vzdal americkým silám v Rakousku a byl vydán Francii.

Soud a poprava

Před francouzský Vrchní soudní dvůr Laval předstoupil odpoledne 4. října 1945. Soud trval do 8. října 1945 a probíhal ve vyhrocené atmosféře: přísežní z řad veteránů Odboje na obžalovaného křičeli kletby, obhajoba byla opakovaně přerušována. Laval nakonec odmítl zbytek soudního řízení navštěvovat a přestal se hájit. Někteří právní historici označují průběh procesu za hluboko pod standardy náležitého procesu. Soud ho uznal vinným z velezrady, napomáhání nepříteli a ohrožení státní bezpečnosti.

Ráno 15. října 1945 se Laval pokusil o sebevraždu: spolkl kyanidovou kapsli, kterou měl ukrytou při sobě. Kapsle však ztratila účinnost. Po výplachu žaludku byl v polovědomém stavu dopraven k popravčí četě ve věznici Fresnes, kde byl téhož dne zastřelen.

Dědictví a spory o rehabilitaci

Lavalovo jméno se po druhé světové válce ve francouzštině ustálilo jako synonymum pro slovo zrádce. Jeho odkaz zůstává ve Francii předmětem trvalých sporů o kolaboraci, národní identitu a válečnou spravedlnost.

Lavalova dcera Josée Lavalová a její manžel René de Chambrun založili nadaci Josée and René de Chambrun Foundation. Ta shromáždila 445 svědeckých výpovědí týkajících se chování Francouzů za německé okupace a uložila je v Hooverově institutu s cílem rehabilitovat Lavalovu paměť. Laval zamýšlel být pohřben v mauzoleu, které nechal vybudovat v nádvoří châteldonského zámku, avšak poválečné francouzské vlády opakovaně zamítly žádosti jeho dcery. Pochován je v Paříži.

Zajímavosti

Časopis Time označil Lavala Mužem roku za rok 1931, čímž se zařadil mezi velmi málo francouzských politiků, kteří toto ocenění kdy získali. Čtrnáct let poté byl tentýž muž popraven jako zrádce. (ebsco.com)
Hoare-Lavalský pakt z prosince 1935 navrhoval postoupit Itálii přibližně dvě třetiny celkové rozlohy Etiopie a zemi ponechat pouze její hornaté oblasti, výměnou za zastavení italských bojových operací. (thesecondworldwar.org)
George Orwell v rozhlasovém vysílání BBC ze 18. dubna 1942 označil Lavala za „francouzského milionáře, o němž je již mnoho let známo, že je přímým agentem nacistické vlády“, a to ještě před jeho nejznámějšími válečnými činy. (spartacus-educational.com)
Zámek, který Laval koupil v rodném Châteldonu v roce 1931 za 200 000 franků, byl středověká opevněná stavba, od roku 1926 zapsaná jako historická památka. Laval si přál být pohřben v mauzoleu, jež nechal vystavět v jeho nádvoří, ale poválečné francouzské vlády žádosti jeho dcery zamítly a Laval byl pohřben v Paříži. (auvergne-centrefrance.com)
Na procesu v říjnu 1945 přísežní z řad odbojářů na Lavala křičeli nadávky; jednání se stala natolik chaotickými, že Laval přestal přicházet a odmítl se dále hájit. Někteří právní historici proto proces označují za výrazně nesplňující standardy spravedlivého řízení. (stewross.com)

Zdroje údajů

Údaje aktualizovány: 2026-10-28