Štěpánka Belgická
Foto: Othmar von Türk / Wikimedia Commons

Štěpánka Belgická

Štěpánka Belgická (21. května 1864 – 23. srpna 1945) byla belgická princezna, dcera krále Leopolda II., a jako manželka korunního prince Rudolfa habsbursko-lotrinského jedna z klíčových postav na vídeňském dvoře posledních desetiletí Rakousko-Uherska. Po Rudolfově sebevraždě v myslivně Mayerling 30. ledna 1889 zůstala vdovou ve věku 24 let a její další osudy – druhé morganatické manželství s hrabětem Elemér Lónyayem, vyloučení z habsburského rodu i spor s vlastní dcerou – z ní učinily jednu z nejosamělejších postav pozdně habsburské éry. Své paměti zaznamenala jako spisovatelka a deníkářka; jejich vydání v angličtině způsobilo rodinný rozkol, jenž přetrval až za její hrob.

Základní údaje

  • Narození: 21. 5. 1864
  • Místo narození: Brusel
  • Úmrtí: 23. 8. 1945
  • Místo úmrtí: Pannonhalma
  • Země: Belgie
  • Povolání: spisovatel; autor deníků
  • Ocenění: Řád hvězdového kříže

Dětství a vzdělání na lakenském dvoře

Štěpánka se narodila 21. května 1864 v královském paláci Laeken v bruselské aglomeraci jako třetí dítě a druhá dcera Leopolda II. a arcivévodkyně Marie Henrietty Rakouské. Po otcově straně byl jejím dědečkem Leopold I. Belgický, první monarcha mladého belgického státu.

Formální vzdělání začalo v šesti letech pod vedením vychovatelky Mademoiselle Legrand, která do té doby učila Štěpánčinu starší sestru. Výuka zahrnovala jazyky, dějepis, matematiku a jezdectví. Vedle studijních povinností hrála v dívčině dětství mimořádnou roli chůva Mademoiselle Antoinette Schariry, přezdívaná Toni, jež vstoupila do královské domácnosti krátce po Štěpánčině narození a celé dětství jí zůstávala oddána.

Zasnoubení a sňatek s korunním princem Rudolfem

V březnu 1880 přijel do Belgie korunní princ Rudolf na pozvání krále Leopolda II. Během návštěvy Štěpánce navrhl sňatek a zásnuby byly brzy poté ohlášeny. Svazek se tak rodil na přání dvou dynastií, nikoli jako výsledek dlouhého osobního vztahu.

Štěpánčina tchyně, císařovna Alžběta Rakouská, svou snachou pohrdala. Podle dochovaných svědectví ji označovala výrazy „das hässliche Trampeltier“ (ošklivý neohrabaný tvor) a „ošklivý slon“ a po celou dobu Štěpánčina manželství s Rudolfem jí neposkytla žádnou oporu. Tento otevřený odpor ze strany nejvlivnější ženy vídeňského dvora utvářel Štěpánčino postavení od prvních let manželství.

Jako korunní princezna plnila Štěpánka rozsáhlé reprezentační povinnosti. Po boku Rudolfa absolvovala oficiální návštěvy Konstantinopole, Bulharska, Korutan, Kraňska, Tyrolska, Albánie, Řecka a Černé Hory. Jediné dítě páru, arcivévodkyně Alžběta Marie Rakouská (v rodině zvaná Erzsi), se narodila 2. září 1883 na zámku Laxenburg po porodu trvajícím 26 hodin.

Mayerling a vdovství

30. ledna 1889 zemřel Rudolf v myslivně Mayerling. Štěpánce bylo 24 let. Zůstala s titulem vdovské korunní princezny Rakouské, bez manžela a bez reálného postavení u dvora.

Po Rudolfově smrti se Leopold II. i císař František Josef I. pokusili pro Štěpánku dojednat druhý sňatek – tentokrát s arcivévodou Františkem Ferdinandem. Záměrem bylo mimo jiné narušit Františkův vztah s hraběnkou Žofií Chotkovou. Plán se nezdařil a Štěpánka zůstala na vídeňském dvoře ve stále nejistějším postavení.

Druhé manželství a vyloučení z habsburského rodu

22. března 1900 se Štěpánka provdala za uherského šlechtice hraběte Eleméra Lónyaye de Nagy-Lónya et Vásáros-Namény. Šlo o morganatický svazek, jehož důsledky byly okamžité a trvalé: Štěpánka byla vyloučena z habsburského rodu a zbavena císařských a královských titulů. Otec, Leopold II., ji vydědil a odmítl uznat hraběte Lónyaye za svého zetě.

Po sňatku žil pár na hradě Oroszvár (dnes Rusovce na Slovensku), kde setrvali až do konce druhé světové války. Štěpánka zemřela 23. srpna 1945 v Pannonhalmě. Na pohřbu nebyla přítomna ani její dcera Alžběta Marie, ani žádný ze Štěpánčiných potomků. Pohřbena byla v kryptě arciopatství v Pannonhalmě po boku svého druhého manžela.

Paměti a rodinný rozkol

Štěpánka zapsala své vzpomínky a vydala je tiskem. Dcera Alžběta Marie se pokusila zabránit vydání anglického překladu, avšak neúspěšně. Prosadila alespoň zákaz knihy v Rakousku. Štěpánka na to reagovala tím, že dceru vydědila. Roztržka mezi matkou a dcerou tak přetrvala až do Štěpánčiny smrti.

Štěpánčin životní příběh se stal předlohou pro řadu kulturních děl. Baletní inscenace Mayerling choreografa Kennetha MacMillana měla premiéru 14. února 1978 v Royal Opera House v produkci Royal Ballet. Štěpánčin obraz zachycují rovněž filmy z roku 1936 (francouzská produkce) a z roku 1968 (francouzsko-britská koprodukce).

Za své dílo obdržela Štěpánka Řád hvězdného kříže.

Zajímavosti

  • Rudolf zanechal Štěpánce v myslivně Mayerling rozlučkový dopis, v němž stálo: „Jsi svobodná od mé přítomnosti a moru; buď šťastná po svém způsobu.“ Dokument byl nalezen mezi ostatky na loveckém zámečku 30. ledna 1889. (crimsonshed.com)

Zdroje údajů

Kde se o něm píše

Údaje aktualizovány: 2026-10-30