Bitva o Francii – Cena dějin

Bitva o Francii probíhala od 10. května do 25. června 1940 a skončila kapitulací Francie před nacistickým Německem po pouhých šesti týdnech bojů. Spojenci postavili do pole 144 divizí oproti německým 141 a disponovali téměř 14 000 děly, zatímco Německo jich mělo 7 378.

Základní údaje

Země: Belgie
Typ události: bitva
Začátek: 10. 5. 1940
Konec: 25. 6. 1940
Místo: Lucembursko; Belgie; Francie; Nizozemsko
Účastníci: Třetí Francouzská republika; nacistické Německo; Italské království; Francouzské kolonie

Dvě operační fáze

Bitva se skládala ze dvou navazujících operačních fází. Prvním byl Fall Gelb (Případ Žlutá): úder obrněných svazů přes Ardény s cílem obklíčit spojenecká vojska na severu. Druhou fází byl Fall Rot (Případ Červená), následná ofenziva zaměřená na doražení zbývajících francouzských a britských sil.

Za úsvitu 10. května 1940 německý Wehrmacht současně vtrhl do neutrálního Lucemburska, Belgie a Nizozemska. Tento pohyb strhl britský expediční sbor a francouzské jednotky na sever, čímž odkryl méně bráněný sektor v Ardenách. Generál Heinz Guderian se svým XIX. pancerovým sborem překročil Mázu u Sedanu 13. května 1940, prolomil lehce bráněné francouzské pozice a otevřel cestu k průlivu La Manche, jež fakticky rozdělila spojenecké armády vedví.

Doktríny, které rozhodly dřív než tanky

Francouzská vojenská doktrína roku 1940 stála na principu La Bataille Conduite (Metodická bitva): vysoce centralizovaný přístup stavějící na palebné síle a pevných časových harmonogramech. Stála v přímém protikladu k německé Auftragstaktik (Velení misí), jež svěřovala podřízeným velitelům pravomoc přijímat rychlá samostatná rozhodnutí.

Spojenci navíc nechali ardenský sektor lehce bráněný, protože věřili, že hustě zalesněným a členitým terénem nelze přesunout velká obrněná uskupení. Německá skupina armád A tím prošla přibližně s 1 800 tanky a vozidly a udeřila přesně tam, kde to protivník nepředpokládal. Ardénský manévr roku 1940 se od té doby vyučuje na vojenských akademiích po celém světě jako učebnicový případ strategického podceňování protivníka.

Účastníci a síly

Na straně Spojenců vstoupily do boje Francouzská třetí republika spolu s francouzskou koloniální říší, britský expediční sbor, Belgické království a Nizozemsko. Na straně Osy bojovalo nacistické Německo a Italské království. Spojenci postavili 104 francouzských, 10 britských, 22 belgických a 8 nizozemských divizí. Na dělostřelectvu měli výraznou převahu: téměř 14 000 kusů oproti 7 378 německým, avšak velká část spojenecké výzbroje byla popsána jako zastaralá.

Příměří a jeho dědictví

Boje skončily 25. června 1940. Příměří bylo podepsáno ve vagónu zvaném Compiègnský vůz. Ten byl poté převezen do Berlína a vystaven u Berlínské katedrály jako válečná trofej; v dubnu 1945, když se blížily spojenecké síly, vůz shořel v Crawinkel v Durynsku. V roce 1950 byla v Muzeu příměří v Compiègne instalována identická replika (vůz č. 2439D).

Zkušenosti z bitvy o Francii ovlivnily spojenecké plánování ještě čtyři roky poté. Principy blitzkriegu, tedy rychlost, překvapení a hluboké obrněné průrazy, zapracovaly Spojené státy a Británie do přípravy vylodění v Normandii v roce 1944.

Zajímavosti

Německá skupina armád A přesunula přes Ardény v květnu 1940 přibližně 1 800 tanků a vozidel terénem, který francouzští a britští velitelé nechali lehce bráněný, protože považovali průchod velkých obrněných formací za nemožný. (historycrunch.com)
Compiègnský vůz, v němž bylo podepsáno příměří roku 1940, byl převezen do Berlína a vystaven u Berlínské katedrály jako válečná trofej. V dubnu 1945 vůz pohltil požár v Crawinkel v Durynsku. V roce 1950 byla do Muzea příměří v Compiègne instalována identická replika označená jako vůz č. 2439D. (grokipedia.com)
Do 17. května 1940 zajala 7. tanková divize generála Erwina Rommela, přezdívaná Přízračná divize pro svou rychlost, 10 000 vězňů, přičemž sama utrpěla ve fázi průlomu pouze 36 vlastních ztrát. (newworldencyclopedia.org)

Zdroje údajů

Údaje aktualizovány: 2026-10-28