Neděle u Latinského mostu
28. června 1914, v neděli, přijeli do Sarajeva na oficiální návštěvu následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand a jeho žena Žofie Chotková, vévodkyně z Hohenbergu. Kolona automobilů jela po Apel nábřeží, tehdy součásti Rakouska-Uherska, dnes je to Sarajevo v Bosně a Hercegovině.
Dopoledne někdo na kolonu hodil bombu. Výbuch podle odhadu zranil 16 až 20 lidí. Arcivévoda s manželkou zůstali nezraněni a v programu pokračovali.
Odpoledne se kolona vracela jinou trasou. U Latinského mostu řidič odbočil špatně, do starého města. Vojenský guvernér Bosny Oskar Potiorek, který jel ve stejném autě, na něj křikl, že jede špatně. Řidič se pokusil zařadit zpátečku, motor se zadrhl a vůz zastavil přímo před lahůdkářstvím Moritze Schillera.
Tam stál devatenáctiletý Gavrilo Princip, student a člen skupiny Mladá Bosna, bosenský Srb. Vystřelil z bezprostřední blízkosti dvakrát. Zasáhl Františka Ferdinanda i Žofii Chotkovou. Oba na následky zranění brzy zemřeli.
Jak se z atentátu stala válka
Rakousko-Uhersko atentát využilo jako záminku proti Srbsku. Poslalo Bělehradu ultimátum s podmínkami, u kterých se počítalo, že je Srbsko nepřijme beze zbytku. Srbsko skutečně odmítlo jen část požadavků, a to stačilo. 28. července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku.
Napětí mezi velmocemi existovalo roky předtím. Spojenecké závazky ale udělaly z balkánského sporu během pár týdnů celoevropský konflikt: Rusko se postavilo za Srbsko, Německo za Rakousko-Uhersko, na druhou stranu se přidaly Francie a Británie. Atentát byl rozbuškou, ne jedinou příčinou.
Příběh, který zevšedněl
Kolem stoletého výročí atentátu, v roce 2014, vyšla řada knih a dokumentů, které sarajevské odpoledne znovu vyprávěly. Autoři přebírali tytéž detaily jeden od druhého, aniž by se vraceli k dobovým pramenům. Opakováním se z nich staly fakta, i když jejich opora v dokumentech byla slabá nebo žádná.
Historik Tim Butcher se k pramenům vrátil. Ve studii z roku 2024 ukázal, že právě ty detaily, které dělají ze sarajevského atentátu dobře zapamatovatelný příběh, se v dobových záznamech nedají doložit.
Šest detailů, které nesedí
Skok na stupátko
Populární verze říká, že Princip vyskočil na stupátko auta a vystřelil odtamtud. Auto ale zastavilo přímo před ním, Princip střílel ze silnice, z bezprostřední blízkosti.
Těhotenství Žofie Chotkové
Traduje se, že Žofie čekala dítě. Bylo jí ale šestačtyřicet let a s manželem měli tři žijící děti narozené mezi lety 1901 a 1904. Zpráva o těhotenství se opírá o jediné nepotvrzené svědectví a s věkem oběti nesedí.
Výročí svatby
Podle rozšířené verze zemřeli manželé přesně v den výročí svatby. Vzali se ale 1. července 1900 v Zákupech v Čechách, tedy o tři dny později, než kdy zemřeli. 28. červen byl v Srbsku svátkem svatého Víta a výročím bitvy na Kosově poli z roku 1389, s datem svatby nijak nesouvisí.
Auto bez zpátečky
Vůz Gräf & Stift z roku 1911 podle historky zpátečku vůbec neměl, a proto prý nemohl na poslední chvíli couvnout. Zpátečku měl, řidiči jen trvalo, než ji stihl zařadit.
Chycený granát
Jedna z verzí tvrdí, že arcivévoda dopoledne chytil granát hozený na kolonu a nedbale ho odhodil stranou. Pro tento výjev se nenašel žádný důvěryhodný pramen.
Sendvič před výstřely
Nejznámější detail, že si Princip po nezdařeném dopoledním pokusu zašel pro sendvič a na kolonu narazil náhodou, pochází z historického románu brazilského autora vydaného v roce 2001. O pár let později ho převzal dokument BBC, a odtud se historka šířila dál jako fakt.
Co zůstává jisté
Butcher nezpochybňuje samotný atentát ani jeho politické následky. František Ferdinand a Žofie Chotková toho dne v Sarajevu zemřeli. Princip stanul před soudem s dalšími čtyřiadvaceti obžalovanými, všichni byli Bosňané, tedy rakousko-uherští poddaní, a dostal dvacet let vězení: na trest smrti byl v devatenácti letech příliš mladý. Zemřel 28. dubna 1918 ve vězení v Terezíně na tuberkulózu, ještě za války, kterou jeho čin spustil.
Nejisté zůstává přesné pořadí a provedení toho sarajevského odpoledne, tedy přesně ty detaily, které příběh dělají dobře zapamatovatelným. Butcher nenabízí hotovou alternativní verzi, jen ukazuje, že ta zažitá nemá oporu v pramenech.
Na tom detailu nezáleží jen historikům. Atentát, který spustil první světovou válku, si desítky let lidé pamatují přes vymyšlený sendvič a auto bez zpátečky, ne přes to, co se v Sarajevu doopravdy odehrálo.