Noviny plné fotografií, lidé odvrácející zrak
11. dubna 1945 vstoupily americké tanky 6. obrněné divize do Buchenwaldu na kopci Ettersberg, přibližně 7 km severozápadně od Výmaru. Nalezly tam přes 21 000 vězňů. Tábor fungoval od července 1937 jako koncentrační a nucenopracovní tábor pod správou SS; odhady počtu vězněných za celou dobu provozu se pohybují mezi 240 000 a 280 000 osobami, počet mrtvých se odhaduje na přibližně 56 000.
Britský tisk reagoval okamžitě. V týdnu po osvobození Buchenwaldu, a po osvobození Bergen-Belsenu, který britská armáda zajistila 15. dubna 1945, zaplavily noviny snímky a svědecké výpovědi z obou táborů. Sociologický projekt Mass-Observation, síť dobrovolných pisatelů deníků fungující od roku 1937, zaznamenal ve svých archivech konkrétní jev: respondenti uváděli, že si fotografií přestali všímat nebo se od nich odvrátili. Yorkshire Post tehdy napsal, že veřejnost začíná vykazovat příznaky otupělosti.
Churchill vydal rozkaz vyslat parlamentní delegaci do Německa uprostřed této mediální saturace. Ve stejné době ho od volebního dne dělily pouhé týdny, červencové volby roku 1945 skončily pro konzervativce zdrcující porážkou. Pramen tento souběh registruje, příčinnou spojitost ale nevysvětluje.
Mandát dosvědčit
Podnět přišel od generála Dwighta D. Eisenhowera, který přes Churchilla delegaci pozval. Premiér 19. dubna 1945 parlamentu oznámil, že deset britských poslanců a členů sněmovny lordů odcestuje zjistit pravdu o táborech a tuto pravdu sdělit světu. Osm poslanců dolní sněmovny a dva lordi tvořili průřez stranickým spektrem: konzervativci, labouristé, liberálně-národní, nezávislý poslanec i dva peerové.
Za volbou parlamentních svědků stála konkrétní hypotéza: fotografická reportáž měla za sebou týden a její účinek se vyčerpával. Volený zástupce s institucionální autoritou mohl prorazit tam, kde snímek selhal. Zda tato logika obstojí, bylo teprve na misi samotné.
21. dubna 1945 delegace Buchenwald navštívila.
Deset jmen
Vedl ji Earl Stanhope (James Richard Stanhope, 7. earl Stanhope), konzervativní lord. Vedle něj cestoval Lord Addison (Christopher Addison, 1. vikomt Addison), labouristický peer vzdělaný jako lékař. Jedinou ženou v delegaci byla Mavis Tate, konzervativní poslankyně za volební obvod Frome. Dále Sir Henry Morris-Jones, liberálně-národní poslanec za Denbigh a rovněž lékař; Sir Graham White, poslanec dolní sněmovny; Sir Archibald Southby, konzervativní poslanec za Epsom; podplukovník Tom Wickham, konzervativní poslanec za Taunton; Ness Edwards, labouristický poslanec za Caerphilly; Sidney Silverman, labouristický poslanec; a Tom Driberg, nezávislý poslanec za Maldon a zkušený novinář pověřený sepsáním závěrečné zprávy.
Co zprávy udělaly, a co neudělaly
Zprávu označenou jako Cmd. 6626 a nazvanou Buchenwald Camp: The Report of a Parliamentary Delegation sestavil Driberg z poznámek pořízených přímo v táboře. Earl Stanhope ji předal Churchillovi 25. dubna 1945. Dva dny nato ji premiér předložil parlamentu, sněmovna lordů ji projednala 1. května 1945. Závěrečná věta dokumentu zní: „Vzpomínka na to, co jsme v Buchenwaldu viděli a slyšeli, nás bude pronásledovat nesmazatelně mnoho let.“ Mavis Tate navíc namluvila britský Pathé newsreel kombinující záběry z Buchenwaldu a Bergen-Belsenu, promítaný v kinech po 30. dubnu 1945.
Záznamy Mass-Observation z dubna a května 1945 zachycují, že emocionální vyčerpání britského publika narůstalo spolu s objemem zpravodajství. Parlamentní svědectví delegátů nevyprodukovalo měřitelnou změnu ve vnímání táborů, kterou by šlo odlišit od dopadu novinové reportáže. Zda za tím stál formát parlamentní zprávy, přesycený zpravodajský trh, nebo jiný mechanismus, z dostupných pramenů nevyplývá. Doložen je výsledek, ne jeho příčina.
Proměna, která neměla publikum
Nejzřetelnější stopa mise zůstala mimo Cmd. 6626, v osobní zkušenosti delegátů.
Nessu Edwardsovi po návratu přestal přicházet spánek. Jeho dcera, pozdější baronka Golding, uvedla v parlamentní rozpravě roku 1989, že Edwards nespal týdny a trpěl nočními můrami ještě léta po návštěvě.
Mavis Tate přišla o poslanecký mandát ve volbách v červenci 1945. Zemřela 5. června 1947 v Londýně ve věku 53 let. Jihozápadní dědičný trust uvádí, že její smrt bývá spojována s traumatem z Buchenwaldu, toto spojení ale není doloženo jako primární příčina a pochází z populárně historické literatury, nikoli z primárního pramene.
Sir Archibald Southby mandát udržel jako jediný konzervativní poslanec z celé delegace, a to v době, kdy se zotavoval z chřipky. Tom Wickham svůj mandát ztratil.
Mise splnila formální náležitosti: zpráva vznikla, parlament ji projednal, v kinech běžel newsreel. Ani autoři zprávy, ani ti, kdo misi schválili, nedokumentovali žádné anticipace jejích osobních důsledků pro delegáty.
Co záznamy neřeknou
Dribergovy osobní záznamy z návštěvy jsou uloženy v archivu Christ Church College v Oxfordu. Co prožívali ostatní členové delegace bezprostředně v táboře a po návratu, z dostupných pramenů konkrétně nevyplývá.
Mass-Observation pracoval se sítí dobrovolných pisatelů deníků, nikoli s reprezentativním vzorkem britské veřejnosti. Zda byla otupělost plošná nebo charakteristická jen pro tento okruh respondentů, prameny nerozhodují, a článek tuto otázku proto jako rozhodnutou nepodává.
Delegace do Bergen-Belsenu neodcestovala. Přestože to bylo původně v plánu, tábor byl v té době stále považován za oblast za frontovou linií.
Zpráva Cmd. 6626 je dohledatelná. To, co si Ness Edwards přivezl domů a co ho budilo v noci, se do žádného archivního čísla nevešlo.